věnováno
 29.11.2018
8
Cítím tvůj smutek

prosakuje téměř hmatatelně nad hladinu mojí kůže

jako sake, cos nikdy neochutnal

ale nejsme v japonské básni



potichu zpívám halí belí



připíšu koním volné pláně a báseň najednou řehtá na zadních, vzpíná se

jak okřídlená klisna

do srpku měsíce

utnout smrt úplňku

pod planetkou jmelí

líbat se, líbat, bát a líbat se

a noc zatím

tenkými konci

zažehne světlo

pro ranní kohoutí kokrhání



potichu zpívám ukolébavku
 14.02.2019 19:43
človiček: není :)
 13.02.2019 23:39
rozdíl mezi vznášením a létáním na čtyři?.....none
 30.11.2018 11:57
jo_: Mlčeti Zlato: holka.přes.ulici: DDD: Ginnare:

Tuhle napsala pro kamaráda, který taky píše a sakra dobře, pro mne. Snad se mu líbí...

Děkuju za všechny tyhle krásné komentáře, na které neumím pořádně odpovědět, moc toho nenamluvím.
Vážím si toho, moc. Je v tom všechno. :)
 29.11.2018 21:38
 jo_
Ó, jak ráda bych i já přispěla něčím oduševnělým, abys i ty aspoň zčásti pochopila, jak krásně pro nás tvé básně jsou.. vždycky v rychlosti projedu nové příspěvky a ty tvé otevírám s radostným chvěním.. tleskám a smekám.. všechny palce nahoru, ať se daří :-)
 29.11.2018 16:20
Vždycky zásah (zatím). Jinak to popsat neumím.
 29.11.2018 13:53
nádherná nádherná nádherná. Nedokážu napsat víc.
 29.11.2018 12:36
 DDD
Chtěl bych se umět dívat jako ty. Je to krásný. Ta slova jdou hluboko pod kůži. Něco v člověku otevírají :-)
 29.11.2018 12:06
moc ráda Tě čtu...
a zlobí mě, když mě nic chytrého nenapadá, co bych Ti na to napsala, protože to bych vážně moc chtěla... vážně moc...
"něco" Ti napsat... třeba něco o tom, co je schované uvnitř mne a po přečtení Tvých veršů sem tam mžouravě pootevře očičko a mrkne na mě spiklenecky... jako by říkalo... "dýchej... sakra dýchej..."
:-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.