 12.01.2014 2 833(5) 0 |
© Megynka
V tvém stínu,
vidím svou vinu
a potají hynu,
proč ještě žiju?
Každý jsme jinde,
každý z nás čeká,
kdo první přijde ...
Ve tvém pohledu,
vidím tvou úlevu,
není mi do zpěvu,
proč se nesměju?
Sama sebe jsem zavřela do klece,
spolkla jsem svůj vlastní klíč,
svoboda je náhle pryč
a já tě jen prosím o naději,
že držíš ve svých rukou od mého klíče kopii ...
Otevři své srdce, prosím ...
Otevři své srdce, prosím ...
Otevři své srdce, prosím ...
já na rukou tě nosím a prosím ...
o svůj život ...
Ve tvém stínu,
vidím svou vinu,
vidím jak hynu
a přísahám, že nikdy nezapomenu ...
V tvém stínu,
vidím svou vinu
a potají hynu,
proč ještě žiju?
Každý jsme jinde,
každý z nás čeká,
kdo první přijde ...
Ve tvém pohledu,
vidím tvou úlevu,
není mi do zpěvu,
proč se nesměju?
Sama sebe jsem zavřela do klece,
spolkla jsem svůj vlastní klíč,
svoboda je náhle pryč
a já tě jen prosím o naději,
že držíš ve svých rukou od mého klíče kopii ...
Otevři své srdce, prosím ...
Otevři své srdce, prosím ...
Otevři své srdce, prosím ...
já na rukou tě nosím a prosím ...
o svůj život ...
Ve tvém stínu,
vidím svou vinu,
vidím jak hynu
a přísahám, že nikdy nezapomenu ...
12.01.2014 - 10:16
Ve tvém stínu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zas je tu září
Předchozí dílo autora : Plán
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Capik [14], ludvig lerian [13], smarstin [12], Kaliban [7], magdalena [4]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
