Žebrák

Pomalu ale jistě krajinu opouští barevný podzim a nastupuje sychravé a deštivé počasí. Vane studený vítr, co má v oblibě zalézat pod oblečení a co hůř rovnou do kostí. Každý se před tou zimou chrání a svůj pohyb venku omezuje na minimum.
On ne. Sedí prokřehlý a zmrzlý na staré dece a po tvářích mu opět stékají slzy. Nikdy nebyl chudý, nikdy nebyl bez domova, rodiny či přátel a nikdy zlý skutek nebyl schopen vykonat. Studia zakončil s vyznamenáním a diplomem, skvěle placené práce se mu jen hrnuly pod ruce, našel si krásnou ženu, která mu během tří let porodila dvě krásné holčičky. Bydleli v honosné čtvrti ve velkém a asi nejkrásnějším domě ve městě. Ne však dlouho jim šťastný život poskytoval své služby na maximum. V jeden den se osud zvrtl a přišla hrozivá odplata. Každý čtvrtek večer odcházíval od své rodiny do klubu, kde se scházel s kolegy a řešili situaci na trhu a burze a občas následovala malá zastávka na vaječný likér. Zrovna v den, kdy se likérové posezení o trochu protáhlo, vracel se domů s mocně děsivým tušením. Když se blížil ke známé ulici, spatřil nejkrásnější dům ve městě, v plamenech šlehajících až vysoko k nebesům. Klekl na kolena a začal se modlit, avšak modlitby nepomohly a smrtka si kosou vzala tři nejcennější bytosti v jeho životě. Z domu nezbylo skoro nic a z jeho milovaných se stal popel. Ztratil vše během pár okamžiků.
Otočil se a šel, šel stále dál a dál, celou noc a snad celý den, než zmožený únavou padl na starou deku, kde usnul. Ráno po probuzení plakal a plakal spoustu hodin, bědoval a vykřikoval jediné přání. Odejít za svou rodinou.
Zima přišla rychle a nastal Štědrý den. Lidé dobré vůle mu přinesli jídlo a dokonce i pár drobností pro potěšení. On však spal, obdaroval se k Vánocům sám pro něj tím nejkrásnějším darem. Vstal a šel za sou rodinou.