Včera večer se mi nějak jako člověk nechtělo spát, tak jsem popadla bloček, přisponkovala mini baterku a psala v posteli. Začala jsem psát na začátek jednu věc, kterou jsem měla dodělat, a při ní mě napadla ta skvělá idea na pár poetických řádků. Dopsala jsem hlavní práci a vrhla se na realizaci osvícené myšlenky. Sama jsem nevěděla, jak budu psát či tak, jelikož už několik týdnů jsem nedopsala ani jednu báseň, která zůstala v jiném notesu rozepsaná jako všechny díla, vzpomínky v paměti. Kreslila jsem písmenka po písmenku v mém typickém stylu psaní, gumovala, při deletování těch vybledlých slov jsem se náhle cítila zvláštním způsobem tak šťastně, euforicky. Téměř jsem zapoměla na všechen smutek, pesimismus a nostalgii kolem mě. Válela jsem se v posteli od žmolků vygumovaných barevných slov, dělala jsem to, co vždy zaměstnalo moje smysly a mohla jen tvořit a nepřemýšlet. Dosud, když jsem psala, nikdy jsem necítila takovej pocit. Bylo to krásné. Najít dokonalost takhle náhle. Snad nebyla anotace moc dlouhá, předem se kdyžtak omlouvám, pěkné počtení mé hříčky slov :)

...

Snůška rádobypoetických blábolů. Nic pro vyznavače jasných, jednoznačných a polopatických výkladů.

Básnická abeceda 3.díl: Alexandrín

Momentka, nebo jak to nazvat. S názvem má společného jen tolik, že na tom místě se objevila.

prostě tak. nevesele. zklamání je silný pocit, který vás ochromí když to nejmíň čekáte

...

...

fantasmagorie

Archivní, 2013. Nevím už proč, ale mám dojem, že mě tehdy zrovna někdo naštval :-)