Text ze spolupráce s mariánskolázeňskou skupinou BABAHED. Dostal jsem hudbu a téma. Vznikla tato píseň. mp3 přikládám. Na dalších asi č písních jsem se podílel jen částečně.

Miluji ten pocit, když mám nějakou vizi a pak zjistím, že už to existuje. Jakoby to človek chytal odkudsi z kolektivního nevědomí. Tak mě teď nadchlo kintsugi z japonského umění a filozofie, byť pro báseň funguje spíš jako metafora.

Silná káva. Vím, že tu ty temnější díla neradi čtete, ale budu ráda, když to někdo zkusí a zanechá aspoň pozdrav…

deník...

Za ty děsný nahrávky se omlouvám, nějak si nemůžu pomoct, prostě to potřebuju někomu říct.

absurDNO… setkat se zas s básníky a poezii sdílet z očí do očí by se chtělo, tak aspoň posílám nahrávky hrůzné kvality

Věnovaná… všem ženám bojovnicím.