každý nějak začíná

Poměrně dlouho jsem přemítal nad tím, jakým stylem a hlavně o čem dále psát. Zamyslel jsem se nad svými předchozími sbírkami a opravdu jsem dlouho nevěděl. O lásce? O té je již „Uvadlá květena“ a „Andělská tvář“, o melancholii zase „In Vino Veritas“ a mou oblíbenou, baladickou jest „Balady našich dnů“. Opakování sice je matka moudrosti, ale v tomto případě jsem se už opakovat nechtěl. Chtěl jsem najít zase něco jiného. A opravdu dlouho to trvalo. Ale jednoho dne, to přišlo jako blesk z čistého nebe. Na jedné z mnoha mých osamocených procházek svým rodným městem mi to najednou došlo. Vždyť já mám inspiraci všude kolem sebe. Doslova na mě kouká a jakoby mě žádala, abych ji vyslyšel. A tak jsem začal naslouchat. Sbírka „Kadaňské toulky“ popisuje mé rodné město, jak název napovídá, Kadaň. Jednak k němu tíhnu právě proto, že jsem zde poprvé pohlédl na svět, ale nejen kvůli tomu. Zejména je to proto, že se jedná o opravdu nádherné město. V Severních Čechách unikátní. A vůbec v celé České republice je více než konkurence schopné i ostatním nádherným městům, která máme. A proto jsem se rozhodl Kadaň, alespoň touto formou, představit i lidem, jež nemají to štěstí, a nezavítali sem.

Jinak se to nazvat nedalo...

Pár mých Literových pokusů o básně...spíš básničky.

kompletní sbírka

...jsou to smutná rána

spíš písňové texty než poezie

Kulantní krátké kraviny

O tom, že svět se stále točí. Ale asi špatným směrem.

Začalo to tak, že se nám na zahradě usídlila kosí rodina. Brzy se stala středem zájmu našich kdysi malých dětí. Sám jsem je pak vydržel pozorovat celé hodiny. Děti chtěly trička s kosy, pohádky o kosech a nakonec i kosí říkanky a písničky. Co by člověk pro děti neudělal...V rámci chystané "reedice" pro vnoučata si je dovolím představit i zde.

Den kdy jsem opět začal Milovat... ( 13.6.2010 NJ )