Starší báseň... oko tornáda jednoho bolestivého rozchodu: oko klidu ve smršti emocí.

..jsem tak naivní.. Prý donutím lidi mi lhát, abych nebyla zklamaná a nedělala scény, nehubovala a nemoralizovala. Kdo o to stojí. Pojďme lhát pro nevidomost a spokojenost. Bože, opět je důvěra v tahu. Budu jiná, slibuji....

Venku sice neprší (spíš sněží), ale pocity jsou stejné.

aneb snažím se nebrečet.... Pro všechny, kterým není zrovna dvakrát fajn... i pro ty ostatní... aby si vážili svého štěstí

Pocity ze sobotního dne...každé vzkříšení stojí kapku bolesti, když se duše vrací z očistce zpátky do svého těla...

tak voní láska...

... venované všetkým deťom sveta, ktoré o bezstarostnom detstve môžu iba snívať...

Jak jinak ...můj vnitřní prožitek ...

https://www.youtube.com/watch?v=oFLdmJMaChw&list=UUlaRBVGptGapzzYFYb0nkew

Popišme to jako menší skoro tří týdenní depresi. Je napsaná už asi dva týdny zpátky, ale nějak nebyl čas ji sem dát ;)

a je to zase venku :)

***