Amelie M.: Tak to zrcadlo není, naštěstí. To by byla ta nejhorší varianta. :)

Líbí se mj závěr "znovu a znovu z iluzí tvrdé lože si stele". Povedené. Dalo by se použít i jako základ na samostatnou báseň. ;-)

Moc se mi líbí především začátek a závěr. :-)

Svoboda je iluze. Nelze mít bezbřehou svobodu bez pravidel a následků. Taková svoboda by vedla k brutání anarchii. Děkuji za hezké počtení.

https://youtu.be/jn1ieqwc6z0

hledam trabajo na castecny uvazek v Praze (testovani sw) nebo i na plny uvazek v Plzni ...

Je až děsivé, jak často mi mluvíš z duše...
Brrr... depka
a když Ti práce zůstane jako jediný smysl života... :'(

Dickens: pokud by šlo o zrcadlo, mohl by sis říct, že ještě včera bys za něj ruku do ohně dal nebo něco podobného, ale život..?

Jj, je to svým způsobem rozhodnutí... a zase, na druhou stranu, není - chápal bych to tak, že se jeden spolehne na "ono se to nějak vyřeší" (rozhodne někdo jiný)... nebo jde prostě o signál, že už je mu všechno úplně jedno.

cavansit: Je vůbec možný se nerozhodovat? Pasivita je taky reakce.

No... o řadě rozhodnutí se asi dá pochybovat (hlavně zpětně). Otázka je, jakou otázku by si člověk kladl, kdyby se nerozhodl vůbec.

Hanulka: Ginnare: cavansit: Amelie M.: Co když se dívám do zrcadla? To by tomu dalo jiný smysl. Každopádně děkuju, že jste se zamysleli. :)

Třeba je to jen odcizení...
Je odcizení zrada?

Nikytu: Díky, děvče.

Nikytu: Díky za takové přijetí. Jsem ráda, že to oslovilo.

Většinou komentáře u díla pomáhají... tady odvádějí pozornost...
Neznám Devilse a vlastně ani Zamilu.
Souhlasím s Yanou, ale zároveň chápu Tebe i Amelii... je to těžké...
Však jste si jistí diagnózou? Grafomanství a exhibicionismus není jedno a totéž... i když se mohou asi vzájemně kombinovat a doplňovat...
Grafomanem se zřejmě lehko může stát kdokoliv z nás...

Pobavila :-)

Super

Nic není v životě zadarmo, ani peníze, ani úspěch, ani smysluplnost. Kdo nic nedokáže, a káže jak žít, tomu se těžko dopřává sluchu. Ale když si to někdo vydře a vypracuje se, tak to už je pak jiná. Takoví znají skutečnou hodnotu věcí a ví, čeho si vážit. Záleží, za kým se zrovna ohlédneš. Třeba děti se zlatou lžičkou v puse mě nezajímají, ale kdo začal z ničeho anebo se vypracoval třeba při mateřské, tam naopak klobouk dolů.

Já ti dám takovou fosílii! Ty máš náhodou jiskru. A humoru na rozdávání. Ještě, že tu jsi. ;-)

Možná je to tak trochu alibismus, ale netroufám si soudit, dokud nepoznám konkrétní situaci. Ta, kterou - zdá se mi - popisuješ, je jedna z nich. A na tu sedí.