Motýlci

V mých snech skládáš o sobě básně
až jsem se bála, že bys mě mohla nahradit.
Maluješ obrazy hrozně–krásně
umíš svět z černé nabarvit.

Jsi tam tak kouzelná
až těžko uvěřit,
že ty má milá,
nemáš v sobě žádný cit.

Snažíš se ukázat, že máš trny,
že jsi ostrá jako břitva
v mysli nemáš žádné skvrny,
pálíš jako kopřiva.

Ale ty nejsi,
ty jsi totiž motýlek
jen ti někdo setřel křídla,
uhasil tvůj vnitřní plamínek.

Snažíš se předstírat,
lhát, mást a skrývat
tu část tebe
která chce v oblacích lítat.

A jak to vím?
Jak si troufám něco říct?
jsem totiž také motýlem
nic míň nic víc.