Veľmi pekná ako celok...

krásné, v těch slovech cítím schovanou bolest, dostalo mě to.

Všechno má mít svoje hranice... včetně kariéry. Navíc je rozdíl mezi prací a kšefrařením.

Když si vzpomenu na tu řeckou stařenku s oslem, otýpkami chastí, jak žije jen o kukuřičných plackách a olivovém oleji... a co? Dožila se evidentně solidního věku, moderní technologie včetně elektřiny má "v patě", nikam nespěchá a co jí kdo vezme... přijde na to, co je člověk ochoten obětovat.

jo! pravdu díš, žel.....

Je to tak, jak píšeš, krutá pravda. Jakmile lidé propadnou honbě za penězi, konečná. Radost ze života žádná a jen money, money ...však to známe kolik moc lidí se změnilo, jak výše píšeš. Díky, to "válení mezi ňadry" ti určitě udělá velkou radost!Moc ti to přeji!

Yana: Kámoš, od tý doby co je manažer v automobilce,, bere jak dva poslanci, tak se ozve jen na narozky, to mi jako popřeje a když se ho v odpovědní sms zeptám jak se máš, tak to už neodepíše. Sežvejlal ho kombajn, moloch. To radši budu kontemplovat o jazzu, spíš punku a grunge. No to je jedno. Dobře, že jsi nedávala pozor. Občas je fakt lepší nebýt ambiciózní.

Ginnare: Nikytu: Ženy milé, líto mi je toho času, ve kterém bych se raději válel mezi ňadry.

Yana: Snadná pomoc. Jeden dárek už máš, tak napiš ty další dva ;-)

LadyLoba: Song si pustim doma. Co je to testování sw? Pojď do Plzně.

Mlčeti Zlato: Musim se trochu usmívat protože v tej básničce byl původně ještě jeden verš poslední-a přede mnou kříž- no pak jsem ho vyhodila :-) dík

Je to tak jednoduché, tak proč je to tak složité. To neni dobou to je lidma. Nějak se ztratila ta úplně primitivní radost ze života. Nahradila ji radost z úspěchu, z věcí, z majetku, z konta, z auta, z toho co je líbivé na pohled. Stejně žádná příručka nepomůže. No ve škole nás učili že práce je jedním ze zdrojů lidského štěstí, tak co s tim. Ale naětěstí jsem asi nedávala pozor :-)

Rozněžnila jsi mne. Tleskám. Very good.

Hmmm. Kotvu máš. Ještě srdce a kříž...

Nechal jsem se polapit atmosférou. Pak přemýšlel, zda jsem víc zvědavý nebo bojavý. Potom, co je lepší a teď vůbec nevím :-) Dílko krásné, když člověka takto strhne a nechá v rozpacích ;-)

Ginnare: No zajímavá otázka do diskuze a zůstala bez povšimnutí. Je odcizení zrada? Možná jsme odcizením zradili sami sebe. Své ideály, touhy, sny, představy. Možná je odcizení zklamání.

Básnička je moc hezky k zamyšlení. pár slov a stačí. Dá se vysvětlit mnoha způsoby. Pravda že občas sami zíráme kdo vlastně jsme :-) No i ten kdo žije vedle nás se stane cizincem. Opravdu na diskuzi.

Jsou v ní moc hezký místa. Např. zmatený myšlenky a dospělácký plenky...hříšnost co všichni maj...a ve finále vnitřní tělo které je vidno když z krve víno. To se mi fakt líbí. Víš hledej a svoji cestu najdeš a piš, protože tohle je fajn. Vnímám z ní to tápání a plahočení, hledání se v tom dnešním světě plném přetvářky a zvláštních hodnot. Ale kdo hledá najde :-)

No mohlo by to být opravdu děsivé, tak vlastně nevím, to k otázce v závěru. Jinak se mi líbí jak to k ní spěje, barvitě a obrazotvorně.

Připomněla mi tu mou včerejší, ale tam je to, jakoby se zastavil čas. Tohle si dokáži představit. Děkuji.

No, já bych to trochu doplnil. Je to druh rozhodnutí, kdy se člověk vzdá vlastního vlastního - rozhodnutí, názoru, ba dokonce bych se nebál říct svobody. Navíc na tohle rozhodnutí nemusí být v určitých situacích dost času a už předem mohou být zřejmé následky toho, že se nerozhodnu (kdežto u varianty rozhodnutí se může být těch možností víc). Nehledě k tomu, že případný výsledek mého nerozhodnutí se se dá hodit na toho, kdo rozhodl za mě...

Nevím - já jsem vědomě udělal v životě několik rozhodnutí, která bych dnes přehodnotil; vrátit to nejde, takže je zbytečné si kvli tomu rozbíjet hlavu o zeď. Maximálně mohu stejný či podobný problém v budoucnu řešit jinak, případně se zařídit tak, aby nenastal (ono je to stejně na houby, protože se vyskytne jiný).

Asi zvláštní kapitolou jsou rozhodnutí "instinktivní"...

Potom jsou rozhodnutí, která bych neměnil. Ale pokaždé to bylo, abych tak řekl, mé rozhodnutí a bylo "aktivní". Dělat mrtvého brouka a čekat, jak co dopadne, to by třeba můj šálek kávy nebyl, na mě je to příliš pasivní, ale jsem dalek toho, abych kvůli tomu potenciálně někoho soudil.

A ještě abych se vrátil k tomu "ob ob odstavci", kde píšu o "vědomých" rozhodnutích - upřímně, ani nechci vědět, kolikrát a jak jsem něco rozhodl "nevědomky". V tomhle kontextu chápu "nevědomost hříchu nečiní".... jo, a tohle už je čistý alibismus :-)

cavansit: "Ono se to nějak vyřeší" je ale trochu jako rozhodnout se, že si zahraju ruskou ruletu. :)