HRUBÝ STEH

Namotávám...
Namotávám...
Namotávám...

Tvůj strach.
Tvůj pach.
Tvá střeva na špejli.

Doufám, že tě to nebolí.
Doufám, že ti to nevadí,
když tebou ovinu celou zeměkouli.
S tvými střevy na špejli.
Bude z toho skvělý byznys -
tak jako tehdy, když jsi mě vyvez(l)
na okraj města,
v kufru zavřenou,
a řekl jsi: buď mou!

Zapomeň!

Namotávám...
Namotávám...
Namotávám...

Tvou nervovou soustavu.
Kousek po kousku.
Zakousnu se do ucha
a utrhnu ho.

Zmlkni!
Dost!
Stačilo!

Spal ten most!
Co byl mezi námi.
Konečně spí.
Někde zakopaný.
V háji.
V olivovém.

Asi?!?!?!

Namotávám...
Namotávám...
Namotávám...

Všechny vzpomínky na tebe
a vyhodím je z okna!

Namotávám...
Namotávám...
Namotávám...

Svoje vlastní vlasy do šicího stroje.
Abych si zašila
srdce.

Namotávám... Namotávám... Namotávám...

Sama sebe.

Už.

Je.

Dobře.