Jo..takové krásné, milé a mlaďoučké :))))

Jééé, je úžasná..taková hra se slovíčky..u mě za jedna :)

Zdařilá..velmi :))

No..nováčci jsou talentovaní..to se musí uznat :))))( Tu bych taky snědla, pro jistotu :)))

Mám rád spíš kratší básně, tahle je tak na hranici, ale líbí se mi :-)

No - pane jo! Tomu říkám vyznání :-)

Tak takhle bych se taky rád "nudil" - a vítej

To je v pořádku, pochopila jsem to z kontextu:-)

jutu: omlouvám se - zapomněl jsem označit odpověď. Je pod tím.

já vím :-) Pintu bych si dal taky, ale jak praví pan Jiří Oulický - správný gentleman nepije před polednem :-) Díky...

je toho dost ... až esenciálně. Líbí.

... samozřejmě jsem myslela s pointou:-) ... ačkoli pinta by čas od času taky nebyla k zahození:-)

Vždyť já proti němu nic nemám, vážím si toho - jenom jsem se ti snažil vysvětlit, proč to nechám tak, jak to je. Nemůžu to změnit. To bych tu básničku zabil :-)

Ty jsi vynikající autor šlo jen o můj skromný nàzor

A tvoje báseň se mi taky líbí...

Neper se s osudem,
zařaď se do řady,
zas hodným chlapečkem,

....toto je fakt dobré ...

Yana: Jé, to je krásná báseň...pravdivá...ale já si ráda i hraji...když jsem starší musím se pořád chovat jako vzor, nebýt sobecká, mít povahu ryzí? Zpytovat své svědomí?..Hm...to ke štěstí moc nevede..aspoň ne u mě :)))

Hlas člověka, ženy, matky, kamarádky:
Milá Dee v tvé hlavě jsou hrozné zmatky,
jak mlaďoučká si na takovou tíseň,
tvým žitím znít měla by veselá píseň.
Ty hlasy mně zní jak ošklivá nemoc.
Dee ty jasně voláš o pomoc.
Vím, že teď nechceš slyšet nic.
Věř mi, ty potřebuješ víc.
Jsi miloučká, krásná, mladá,
když však vidím, jak duše tvá strádá,
mám o tebe prostě strach,
věř mi smutek se obrátí v prach.
Nezoufej, život je krátký dosti,
však můžeme prožít spoustu radosti.
Chce to jen ŽÍT a nalézt svůj klid.
Konec nevyřeší nic, po něm už se nebude NIC dít.
Vzpomeň si na krásné chvíle, chvíle kdy ti bylo mile.
Na ty si teď vzpomínej! Pro ty stojí přec za to žít
a hledat dál svůj vnitřní klid!

Já už jsem si nepamatoval ani jméno autora, tak jsem si kliknul na net.
Malevil (1972) je postkatastrofický román Roberta Merleho ... Hlavním hrdinou a vypravěčem příběhu je Emanuel Comte, vlastník hradu Malevil.

*
Tak jsem to dočetl. Líbí se mi to. S Malevil to nemá nic společného. To jen ta malá holka, koně, nebezpečí, strach, vypálená vesnice. Tohle bych si rád přečetl jednou na papíře. Ale na čtení prózy teď nemám čas a také se mi to čte špatně z monitoru. Tak snad později.

Líbí se mi tyhle tvoje skladby a texty a ještě ten nápad s elfštinou, super

Zařaď se do řady,
zapomeň na vnady.
Morální předsudky!
Je konec zábavy!

Přestaň být sobeček,
staneš se blbeček.
Vzorem manželů a otců,
ve stádu šéfem oveček.

Sebezpytování zmizí,
povahy budeš ryzí.
Zda budeš šťastný,
to nevím jistě,
to ti napíšu zase příště.