Holubice

Posílám ti holuby z lásky
a věřím, že k tobě doletí
také v to, že nejsme těla jen
ale také srdce plující po vodě
bloudící světla v temnotě

- co touží po svobodě.

Poslyš zvuk všech katedrál,
co volají nás k katechismu
zatímco já rozerván
ty dáváš život Kristu.
A z mého těla jen
neukrojíš si, ani kousek.

V tvých zářících malých očkách
odráží se bolest mého srdce,
kterou ty nevidíš, protože spíš
co z lásky jsem ti dal, však víš
nejen svůj, ale i tvůj nést kříž

a tvoje jediná odpověď zní:
hleď v nebe, vidíš holubice;
kam ptáčkové asi letí?

Moje milá, nedoletí, nedoletí...