Je to velmi zdařilé - jen délka řádků trochu riší,ale jinak velmi pěkné

DDD: PrimaDen: Já vim, já vim, všechno vim. Pak si nadávam za svoje debilní myšlenky. Vždyť víte že píšu i o tom jak je mi fajn. Teď se úplně stydim , rouham se a přitom bych měla bejt pokorná že já mam to štěstí, kolik lidí kolem mě je nešťastných a posrali si to sami, těm radim a pak. Pak najednou mam pocit jako by mi něco unikalo, třeba to nesouvisí s láskou, kterou vlastně mam, ale třeba s tim že mi ujíždí vlak. A já jsem na stanici střední věk. Prostě nevim. Včera jsem myslela na to že asi svýho muže nemam ráda. Ne to je tim hnusnym počasím venku. Dík za pozastavení se nad tématem.

Jo to opravdu moc pěkný. Teď po ránu obzvlášť :-)

To je právě otázka - co to ta láska vlastně je. Zamilovanost a láska je to samé jen do určité míry, řekl bych. Nevím, jestli můžu u sebe mluvit o dlouhodobém vztahu, ale vlastně už jsem se svojí ženou 16 let a pořád mě přepadají pocity neuvěřitelné radosti a, řekl bych, vděčnosti osudu za to, že ji mám :-)

Mlčenlivý: neblázni, taková sláva to zas není :-) Moc dík!

hezké:-)

To znám...ve vlaku, zvlášt, když mysliš na někoho blízkého se myšlenky krásně řadí do řady....moc hezké:-)

Děkuji za uvítání i komentáře... mám ráda protiklady a hádanky... což se asi objevuje i v mé tvorbě. Budu se snažit občas něco vložit...

Odvážné téma....
V dlohododobém vztahu již nemáš při doteku husí kůži, nevznášíš se štěstím z opojení zamilovaností...tyto hormony a emoce již s tebou necvičí.
Partnertví má však jinou důležitost, máš se ke komu schloulit, když mám různá trápení, nejsi sama na radosti a starosti jste dva..a tu lásku, tu opravdickou lásku si uvědomíš ve chvílích, kdy o něj máš starost a nebo když jej ztrácíš...TO JE TOTIŽ TA PRAVÁ LÁSKA:-)

hezké, hravé, rostomilé.....:-)

juu pěkný :) a hlavně hravý což je suprofka :)

Yana: Děkuji :-) Jsem ráda, že se líbí :-)

Je moc milá tvoje básnička. Kotě a zrcadlo, to korunuje dílo

Tvuj vnitřní hlas je zlej!!! Poradila by si ty někomu něco takovýho??

Z téhle básně cítím.....prostě špatný den....den blbec.Ale jinak-mám tě ráda-fakt.

a když ji řekneš, jen se urazí.

Nemilujeme je, milujeme jen iluze. Představy, které si o nich vytvoříme ve svých hlavách, ve svých myslích. A všichni ti (my), jenž dokáží milovat, jsou těmi nejlepšími lháři, jelikož dokáží přivést svou lež v pravdivost, sami v sobě. Fuck this shit ;) Život jde dál; s nimi nebo bez nich. Všechno je to jen v našich duších. Odejdi od toho a zabývej se něčím jiným. Klidně mi tvrď, že to nejde, že to chce čas nebo že ani ten nepomůže, ale já stejně budu vědět, že mám pravdu. A mám, v tomhle bych se rvala do krve.

pocta jemu! I tobě.

Tohle se krásně čte. Určitě se to i krásně píše, krásně říká a krásně se na to i myslí. Ale udělat to.. neříkej, že sama to tak vidíš. Svět nemůžeš vidět očima nezastřenýma předsudkovým závojem, dokud si neprožiješ aspoň pár chvil, okamžiků mezi těmi odsuzovanými, špatnými lidmi. Potom je teprve dokážeš pořádně pochopit (, možná ani to ne) a neodsoudit. Nebo odsoudit. Poprávu, ne jen tak, z hecu, kvůli normálnu, kvůli většině, kvůli společnosti.

Dnešní doba by byla skvělá, kdyby nás nenutila, nevychovávala k životu v těchhle sračkách, když bych to měla říct slušně. O všem a oničem? Ne, už jenom o složenkách a o účtech. Tohle je téma, který mě vždycky začne štvát, protože.. už to neni bezpečný řešit, ale žít v tom? Počet sebevražd bude stoupat, u těch co prozřou a budou vědět. Nakonec nebude nikdo, kdo by vzpomínal, jelikož ti, co by mohli a měli na co vzpomínat budou raději mrtví, a ti co přežijí budou mrtví duševně a budou moct vzpomínat právě jen na upomínky od telefonních operátorů ve dvě ráno. Fuck this shit. Napsáno ale velmi pravdivě a hlavně nostalgicky..