Řeknu ti, je to smršť metafor. Chápu, že u tohoto typu básní nelze všechno (nebo cokoli) rozklíčovat, ale já osobně potřebuji z té metafory mít nějaký pocit, nějakou emoci. (Chmýří si představím u ptáčete nebo pampelišky, u slona nějak ne:)). Jinde mi to ale sedí dobře. Tu emoci mám z té básně jako z celku, ale přeci jenom šedesát veršů by mělo vytvořit spoustu představ a pocitů.
Hodně autorů zde píše hodně konzervativně a potřebovali by se trochu spustit, u tebe mám pocit spíše opačný. Zůstat spontánní a trochu se "krotit", ale je to těžké, možná to přijde samo.:) V každém případě mě čtení takových básní docela baví. A to také není málo. :)

KristynaKlimova: To musel být fičák a pak ty zítřky..opravdu super napsaný.

Děkuji, opravdu moc!!! :)

Ta báseň je dle mého soudu naprosto geniální, možná ne formou, ale myšlenkou určitě, i již zmíněnou čtivostí a obrazotvorností. Autobusové topení i zítřek, který stále přichází jsou věci, které cítím stejně!

jsou ty tvoje básně neuvěřitelně čtivé ;)

připisuju si na svůj seznam dekadentů dalšího člověka :-D

Ignácius J. Reilly: Děkuji! :)

První sloka je neuvěřitelná, celá je pěkná ;)

♣Je to tak realistické, až z toho běží mráz po zádech. Souhlasím s Yanou, že bys jistě uspěla v nějaké soutěži na tohle téma. Možná by si to měli přečíst ti, co tleskají americkým snahám rozpoutávat stále nových válek a neuvědomují si, že by to mohl být konec nás všech, veškerého života na Zemi...
♥Ale já osobně nejsem zastánce neustálého připomínání hrůz, které rozpoutali ti, co si taky říkali lidé. Život je tak krátký, že bychom se měli zaměřit na to, aby byl i díky nám hezký, pro nás i pro ty druhé!
☻A tak se snažím psát spíše o tom, co je na něm hezké, i když je mi vyčítána přílišná sladkost či monotématičnost...Chci po těch pár let, co mi možná ještě zbývá, být na druhé hodný a laskavý, šířit úsměv a pohodu, rozdávat drobné pocity štěstí a lásky - vždyť toho zlého je i tak dost! Prostě žít tak, abych mohl odcházet s úsměvem a i hrobník pro mne plakal...:-)

A já vám všem moc děkuji za skvělou zpětnou vazbu. :) Jsem šťastná, že jsou stále lidé, kteří vidí jako nezbytné mluvit o tom dál a stále si to připomínat i přes tu hrůzu, kterou to v nás ještě dnes budí. (Anebo možná právě pro ni.)

Brr,až běží mráz po zádech. Je dobře připomenout si. Díky za tu báseň, díky za tu chvíli.

Působivé, mrazivé...

Tohle je prostě skvělé, vřele ji doporučuji všem, je dobře nezapomínat na hrůzy a ještě to takhle poutavě napsat, nejdřív jsem nevěděla o čem budu číst, ve chvíli kdy mi to došlo jsem byla dojatá a v závěru jsem(bez keců) skoro plakala, ta báseň se ti moc povedla a já myslím že by klidně mohla vyhrát nějakou soutěž, líbí se mi styl, mám pocit jako když čtu o snu, o děsivém, krutém snu, který se ale nestal tak dávno, dík za takovou báseň

Tvé dílko mě pořádně dostalo. Super.

VojtechChmelicek: Díky dík :)

Tohle není vůbec špatné:-)

Ignácius J. Reilly: děkuju moc!!! :)

super, super, super, jsem unešen. Opravdu nádherné počtení!

casa.de.locos: No, tak zrovna to "hloubš" tam být prostě musí, vím, že správně je hlouběji, ale prostě mi to tam nějak nesedí.
Jinak děkuju. :)

Krásně těžká, jako brokát (hodně vyšívaný, s fleky, které časem zhnědly) a zároveň dvacetileté svědomí zvracející do záchodu. Skoro próza, skoro zpověď, skoro natrávené zbytky emocí. Těch intenzivních.
Škoda toho "hloubš", úplně mi to dalo facku. (a ne v dobrém slova smyslu.)