Tuláci

Tuláci

Vítr šumí v korunách,
když den ukládá k spánku.
A na obloze rudě zbarvené,
žene mráček do červánku.

Červánek, tak malý v očích,
přec zítřku možná napoví.
Že k ránu rosa zemi skropí
a vítr sfoukne listí do křoví.

V křoví kde meluzíny kvílí
a straší celé okolí.
Jen tuláci, co v listí dřímou,
sní a vůbec nic je nebolí.

Sny o zítřku bez nesnází,
sny o slunci nad hlavou.
Toť přání, která jim spí v srdcích,
když svoje smutky nesou dálavou.

A v dálce, kde jich cesty končí
tam pod rudou oblohou,
najdou místo červáncích
tam, kam jiní dojít nemohou.