Dandy: zaseja: Dandy: Děkuju. Jsem zvědav jestli to vytisknou v Našem obecním občasníku. Chyby se přece nesmí pořád opakovat. Proč chodíme jinak do škol?? Kdyby jsme vylezli zpátky na stromy tak bych to chápal. Člověk není jen surovina!!! Nebo jo?

Tvořivost je dobrá cesta. Jsi inspirací.

V dešti tvoje verše kvetou
nepřízeň je tvojí metou
Duhou jsi se dávno stal
v splínech radost rozdával.

Hezký.

Někdy je kafe ráno obzvlášť hořký. Prostě to bylo ve scénáři v seriálu život. Ztvárněno silně,

Jen máš náskok, neboj dorostem.

Sasanka kvete
z popela
lesa život hněte.

Homér je talent, ale většinou provádí léčivý řez, ba přímo pouští žilou. Úleva se dostaví, sraženina se vyplaví. Durmanu netřeba. Je to střelec. Nikoho nešetří, sebe nejmíň.

Letošní zima je dlouhá, ale mírná. Jaro bude silné a prudké.

zaseja: Víš jak Budhisté z barevných písků skládají ty pestré obrazce. třeba měsíc a pak to rozmetají pro pochopení pomíjivosti. Jenom tak... Nebuď tak moc zodpovědný. Jsme jen mozajkou z písku jenž bude smetena.

I Jany se bojí, že to neustojí....

Nine: Ta zkušenost nemusí být trvalá. Poznání takového prožitku je v získání toho pohledu prostřednictvím osobního zážitku. Ale ten nemusíme nutně trvale udržovat při životě. Dá se sdílet i v jiných podmínkách a okolnostech. To neznamená selhání.

Nine: Vegetariánství je téma pro úvahu. Ne každá krevní skupina to dokáže ustát. Ale jídlo vlastně vůbec není probádaný jako třeba Presbyteriáni že???

To je nemoc. Nejlépe , když to chytnou oba dva.

Tahle pohladila...... díky.

Zrcátko dělá z paprsku prasátko
běda , chytit se nedá.
Přesto ho držíme v dlani.
paprsky radosti.

Tahle je parádní.

Některý pařezy se nevzdávají. Javor skoro vždy obrazí mnoha výhonky. Smysl nehledej vně , ale v sobě. Melancholie snad roztaje s jarem.

Piš a to hlavně pro sebe. Piš srdcem a těš se ze všeho co se z tebe vyplaví. Myslím, že pramen v sobě najdeš. Popisuj upřímnost svých pocitů, vztahů a postojů. Knížku si udělej taky jen tak pro radost. Až ji budeš držet v ruce, začne to.....

Věřte básníkům. Cítí to co píší, ale to neznamená, že ta slova jdou zhmotnit do reality. Realitu totiž vůbec nezajímá co básník cítí. Slova jsou hrachem co sklouzne po zdi. Každý hrách obsahuje zvuk a zvuk je slovo. A jindy je to pšouk. (-: