Text úvahy bych vynechal/a, název a anotace docela stačí a souhlasím s nimi, ani mě se v poslední době nedaří psát.

Meluzina: Aha. Takže vlastně obě varianty jsou bolestivé.

Z tvého komentáře jsem se hodně dozvěděl/a. Mně připadne hodně nefér, že si rodiče nemohou náročnost porodu rozdělit. Napadlo mě, že teoreticky musí být porod nesmírně bolestivý i pro rozené dítě, ale tam je to v pořádku, protože je to bolest žádoucí a formující − prvotní bolest, díky níž pak bude schopno správně cítit a vydržet všechnu ostatní bolest v životě.

Pojem „přerušení těhotenství“ je podle mě opravdu zavádějící. Ale to asi proto, že lidé se snadno nechají manipulovat dojmem, jaký z označení mají. Nacisté také nemluvili o „vyvraždění židů“, ale o „konečném řešení židovské otázky“, protože chtěli, aby s tím lidé souhlasili. Když chtějí, aby rodička souhlasila s potratem, nemohou jí navrhovat „násilné ukončení těhotenství“. (Stejným mechanismem s uživatelem manipulují antiviry zdarma, když mu nabízejí „odstranění doplňků prohlížeče se špatnou pověstí“ a „instalaci bezpečného a spolehlivého prohlížeče“. Jenže všechno to jsou jen reklamní pojmy, které nemají žádný obsah a mají uživatele přimět se rozhodnout předem daným způsobem. „Přerušení těhotenství“ je možná něco trochu podobného.)

Zarazilo mě označení donošení dítěte za „sobecké“, ale když jsem nad tím přemýšlel/a, myslím, že jsem na to přišel/a. Ano, matka má právo učinit rozhodnutí, zda takové dítě přijme nebo ne. Jenže co zbytek rodiny? Co stát? Připomeňme si politiku jednoho dítěte v Číně − tam šlo hlavně o to, že stát neměl pro nové děti dost zdrojů a míst, tak je prostě nepřijímal; část těch dětí tak vyrůstala bez občanství a bez nároků na vzdělání (už si nevzpomínám, jak to bylo se zdravotní péčí) a rodiče byli trestáni za to, že přivedli dítě do takové situace. U nás zákon přímo ukládá narozené dítě přijmout jak druhému rodiči, tak státu. (Ještě to ukládá zdravotnickým zařízením a základní škole. Zbytku rodiny to neukládá a z toho jsou pak případy, kdy chybí hlídání...) A v tom je možná považováno rozhodnutí matky za „sobecké“ − přivlastňuje si sama rozhodnutí o věci, která se bude podle zákona týkat i druhého rodiče a státu. Ale ještě jsem nad tím nepřemýšlel/a tolik, abych se dokázal/a rozhodnout, zda je to tak správně, nebo by to bylo lepší jinak. Má se jednat v zájmu dítěte, jenže zájem dítěte vznikne až jeho narozením, předtím jde opravdu jen o část těla rodiče, která vlastní zájem nemá.

Meluzina: To asi ano. Všechny nás vlastně chce někdo „sežrat“ (obrazně řečeno)... Děkuji za názor.

Pajalord: Aha. Děkuji za vysvětlení! Opravdu mi to s tím kartáčkem zní zvláštně.

První čtyři verše moc nechápu. Jednak nepasuje na případy, kdy je homosexuálem lesba, a jednak nevím, že by gayové měli nějaký zvláštní vztah k mezizubním kartáčkům, ale třeba je to jen nedorozumění.

Poslední sloka mě ale celkem oslovuje.

kumburk: Děkuji za komentář. Souhlasím, že je lepší nebýti ovcí, pokud má ovšem člověk na výběr. Velká část lidí na výběr nemá a ti to pak mají těžké.

Moc mě to potěšilo. Už jsem začínal/a zapomínat, jak je život krásný... Děkuji za tuto úvahu. :-)

Mimochodem, podle mého názoru život (ve smyslu, v jakém to slovo asi používáš) vůbec nevzniká. Jsme součástí téhož života jako naši rodiče, jen se ten život na nás rozšířil. O mnoho záludnější je otázka, kde jsme se tu vlastně vzali my, ale tu teď naštěstí nemusím řešit.

Souhlasím s Lukiem, že „Nápad dobrý, provedení bída“, ale myslím, že by stačilo pořádně opravit pravopis a překlepy a přidat k tomu nějakou hudbu a mohl by se z toho stát hit. Jediné, co mi tam „skřípe“ obsahově, jsou ty „baby“. Není jasné, zda jsou to baby (staré ženy) nebo baby (anglicky dítě) a nemyslím, že by to byl záměrný dvojsmysl.

Severak: :-D Ty máš za barákem ovce? :-O

Mlčeti Zlato: Dobrá otázka. Možná i u nás záleží hlavně na tom, jak jsme se narodili..

jo_: Děkuji. :-)

Tato báseň mi připadne překvapivě jasná. Myslím, že to, že „předtím býval svět jednodušší“ je iluze, ve skutečnosti nás spíš v minulosti naučili, jak svět tehdy fungoval, a proto jsme mu rozuměli, a tedy nám připadal jednoduchý, zatímco mezitím se změnil a dnes funguje způsobem, kterému málokdo rozumí a skoro nikdo se o tom neučí, takže lidem připadne složitý a nesrozumitelný, i když to tak vůbec není. Je prostě jen jiný.

A to brzo/brzo mi tam nějak básnicky drhne.

Hodně mě oslovuje. Z toho, čím jsem sám/a, je mi docela smutno. A ta metafora s dobrým a zlým psem je zajímavá, jen moc nevysvětluje, proč se zlý pes často probudí tehdy, když se ten dobrý vrátí ze světa zmlácený a odmítnutý.

(A má být „dva psy“, protože je to 4. pád.)

O důvod víc, proč i v létě nosit uzavřené boty a střežit si svůj osobní prostor...

A to „Nesmí být jakýkoli dohledatelný vztah mezi vrahem a obětí.“ mi zní tuze nereálně, pokud ho skoro deset let sledovala a bude v seznamech všech možných klubů, posiloven apod., kam chodil on. Taková věc vyšetřovatelům neujde. (Pořád je ale slušná pravděpodobnost, že ji neodhalí.)

Severak: Vždyť je tam vysvětleno, že motivací je jí nenávist. Spíš mi není moc jasné, jak by ho mohla tak sledovat.

Název má moc hezkou myšlenku...

Lokin: Děkuji. Jsem rád/a, že tě ta povídka tak obohatila. Přesně to je důvod, proč takové věci píšu. :-)

Meluzina: Děkuji za velmi podnětný komentář. :-) Myslím, že vztek je v této situaci hodně častý pocit, ale nadělá v ní víc škody než užitku.

Severak: No... inspirace tam je, jen ten přechod by asi trval déle. Opravdu jsem chtěl/a literárně zpracovat něco z všední reality dnešního člověka, která je velmi výrazně spojena s počítači. (A je škoda, že to ani ti lidé, kteří ty počítače používají, to ve své tvorbě nereflektují. Ještě musím napsat něco linuxového...