Sebastián Wortys: Ta povídka o hodinkách pořád ještě může být... ;-) (I když má zrovna dost nízkou prioritu.)

Děkuji za zajímavý a dobře oargumentovaný komentář. Tvůj článek o neautorství určitě ovlivnil moje myšlení jako spousta dalších, i když zrovna při psaní této části jsem si toho nebyl/a vědom/a, ale to nevadí.

Ten zajímavý odstavec, který jsi ocitoval, je pro mě vrcholem celé povídky. Těší mě, že tě zaujal.

casa.de.locos: Souhlasím. Je to depresivní. Kromě závěru jsem to mínil/a jako tragédii, i když se mi tam nepodařilo zakomponovat žádnou katarzi. Nejspíš proto, že Ron Moloch toho zneužívá víc než jen princip daru, ale také třeba politickou korektnost, volnost zahraničních investic, autorské a patentové právo, obchodní tajemství, zkrátka snad všechno, co zneužít jde. A smutné je, že velká část z toho by se určitým způsobem za určitých okolností mohla v dnešní době stát...

Ještě jsem drobně upravil/a začátek sekce 6, protože když v té chvíli už nebyli schopni jíst nic jiného než Molochův chléb, který si mohli kdykoliv vytlesknout, nedává smysl, aby jim někdo něco připravoval v hostinci.

Hanulka: Děkuji za přečtení i za přání, i když nějaká kritika by mě asi potěšila víc. Klidné adventní dny i tobě...

Severak: Máš pravdu, že ty pocity jsou nepřenosné. Ale pokud alespoň nějaké máš, myslím, že to docela stačí.

To, že na nádražích ty zastávky jmenují jinak, mi připadne irelevantní. Já je jako báseň prezentuji tak, jak jsou uspořádány zde.

Děkuji za komentář. :-)

Není to asi hezké, ale ta představa neschopnosti rozeznat skutečnost od představy, kterou v tom zaznamenávám, mi asociuje schizofrenii. Ale asi jen moje vnímání není kompatibilní s těmito vyjadřovacími prostředky.

Jinak, ten okamžik v měkkém světle lamp, je mi sám o sobě velice sympatickou představou.

Trochublázen: Děkuji za zájem. Budu o tom uvažovat.

Dargnon: Jsem rád/a, že tě zaujalo téma. A co se týče těch čárek, souvětí a íček, mohl bys, prosím, být konkrétnější? Asi tam pár nějakých překlepů je, ale zajímalo by mě, co konkrétně máš na mysli.

Ginnare: Moc děkuji za komentář. :-) To, že sis tam našla svoji zastávku, je jedna z možností, jak si tu báseň užít a určitě moc zajímavá. Další možnost jsou souzvuky jako třeba Tuklaty - Rostoklaty, Dlouhá Třebová - Česká Třebová, Babice nad Svitavou - Bílovice nad Svitavou, Popice - Šakvice. (Je jich tam spousta.) Některá jména mi připadají zvlášť působivá sama o sobě, třeba Bezpráví nebo Zaječí. Také si tu báseň můžeš představit jako takovou postmoderní galerii, kde se vystavují názvy, které jsou díly samy o sobě; některé zní velkolepě jako Pardubice-Černá za Bory, jiné zase všedně jako Dolní Lhota; některé neosobně jako Hrušovany u Brna, jiné zase blízce a útulně jako Zboněk či Sedlíšťka.

A když si tam člověk najde "tu svoji zastávku", je to trochu jako si najít svoje místo v životě a člověk pak může ocenit, kolik dalších takových míst je na cestě, která tudy vede, ale jen to jedno je "to jeho". (Nejsem si jistý/á, zda je mi teď rozumět.)

casa.de.locos: Když nad tím vklidu přemýšlím, líbí se mi, že tě inspirovala ta linka. Já mám trochu podobnou zkušenost s úsekem Geislerova - Novolíšeňská na lince 8, už několikrát se mi tam staly zajímavé věci. Ale nedávno ten úsek rekonstruovali, tak nevím, zda to tak ještě funguje. Podmostí Krásného už není to, co bývalo.

Název mě hodně oslovuje, ten nápis vídám každou noc, kdy se dívám z okna v době, kdy bych měl/a spát. Ale vlastní text je o něčem docela jiném, o sexu, o chlapech a o věrnosti, zkrátka o lásce. Ne o Brně. Nemám rád/a zavádějící názvy.

Sympatická představa a dobré provedení, jen to opakování "povídaj" mi tam nějak drhne.

Ginnare: Máš na to podobný názor jako já. Děkuji. :-)

Poslední sloka se mi moc líbí. Celá báseň mi připadne vhodná pro depresivního člověka, který je emocionálně tak vyčerpaný, že má náladu jen na přemýšlení, ale nechce přemýšlet sám. :-)

Připadá mi, že by bylo lepší a logičtější, kdyby to "jako" bylo až na začátku následujícího verše: padám do prázdné postele / jako do foucaultovy arogance.

Příjemná večerní atmosféra. Ten konec mi evokuje pohádku o Šípkové Růžence, nevím, zda jsi to tak chtěla. Ale v každém případě se mi takto líbí, neběžný jazyk nevadí, vše je pochopitelné.

Klára Anna Keclíková: Zajímavý nápad. Děkuji za přečtení a komentář. :-)

Připomínáš mi jedno malé sympatické zvířátko, jehož nejlepším přítelem je medvídek Pú. ;-) Třeba se v tobě skrývá víc, než si myslíš, a jednou vykonáš hrdinský čin.

A co se týče básně... první sloka mě hodně oslovuje, ten zbytek už tolik ne, ale básně už jsou takové.

Tvoje pokračování mě potěšilo a pobavilo, nejvíc „Rozhodně se to sem nedá přidělat trvale, :D. Vydržel jsem to jen zhruba čtvrthoďku, dokud mě to neomrzelo, :D." :-D Ale ty smajlíky jsi tam dávat nemusel; tím jsi chtěl naznačit, že ses při psaní smál, nebo že se smála ta postava? Nebo to má znamenat pobavený tón hlasu?

"tu část, kterou právě osaháváme, nemůžeme současně i vidět, protože nejsme průhlední" - hezká myšlenka :-)

"Každý se zajímá o něco odlišného, takže ty bys nejspíš dokázal vymyslet zase něco jiného, co by nenapadlo mě" - tato myšlenka se mi také velice líbí.

Přezdívky Nezík a Prochy mě pobavily. :-D A u zajímavého českého týpka jsem se smál/a a smál/a... :-D

Mimochodem, pro uvedený účel by se asi hodil víc diktafon než Pichtův psací stroj. Jednak je to s diktafonem rychlejší a jednak je výrazně levnější. Ale to nevadí, třeba je Aldo Novák fajnšmekr nebo tam nechce elektroniku... (Nebo ho prostě nenapadlo zkoumat diktafony...)

Ačkoliv se v poezii nevyznám, intuitivně souhlasím s Orionkou, ty rýmy jsou tam spíš na obtíž. Bylo by lepší z toho udělat prózu a doplnit podrobnosti a vysvětlivky. Ta sloka s farmaceutickými společnostmi mi připadne hodně zajímavá, ale chybí tam odpovědi na spoustu otázek, pro mě by to chtělo všechno dokreslit a dovysvětlit. Chápu třeba správně, že to stéblo zastupuje léky?

Sebastián Wortys: Já osobně překvapení nevyhledávám, takže mi jejich absence při psaní díla nevadí. (I při tom ale člověka potká nejedno překvapení při studiu podkladů nebo souvisejících experimentech. Další překvapení skýtají reakce čtenářů, pokud jsou ochotní se o ně podělit.)

I čtenář knihy se na příběhu může dost kreativně podílet, ale problémem je často autorské právo, které může i v případě dobré vůle poměrně snadno způsobit velkou škodu oběma stranám (autorovi předlohy i pokračování), reálným příkladem je tzv. incident Kontrabandu, viz http://esterkrejci.mzf.cz/eddr/doku.php?id=incident_kontrabandu .

Hudba ticha se určitě dá číst samostatně; já jsem ji tak četl/a a naopak Kronika královraha mě nezaujala. A až přečteš Hudbu ticha, můžeš také zkusit moji parodii na ni: https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=31237-svizny-prulet-intui
ci-ticha . Mimochodem, ta slepota v Hudbě ticha není, tu mám z knihy Já nejsem neviditelná od Marcuse Sedwicka ( https://www.databazeknih.cz/knihy/ja-nejsem-neviditelna-230870 ), její hlavní děj by tě asi nezaujal, ale pokud na ni narazíš, určitě si přečti ty zápisky jejího otce o synchronicitě (poznáš je podle odlišného písma), ty by tě určitě zaujmout mohly (podobají se tvým vlastním), byť vlastně k žádnému skutečně užitečnému poznatku nevedou.