Naplnění každý vítá,
zvláště, když s tím nepočítá,
ale tohle je jen sen,
co do veršů ukryl jsem...

Pravdu máš, sním každý den,
na kuráž žít další jen,
nečekám už zázrak žádný,
snažím se žít život řádný,
plašit každodenní nudu,
dokud tady ještě budu....
I když srdce tak tak bije,
silná je má fantazie,
ta mne drží nad vodou,
vlnky času jdou a jdou...
Mohl bych psát dlouho ještě,
chválit mokrou krásu deště
nebo bíle padlý sníh,
či snad něhu veršů Tvých?
Kdo chce, ten si všímá krásy,
kdo chce, každý plamen zhasí,
i žár Lásku, co se rodí,
a neví, že nejvíc škodí
sobě tímhle přístupem!
Sic by řekl: "Čert mne vem!"

To jsme si tak kdysi hráli
s někým, kdo dlí někde v dáli,
leč co bylo, to už není,
totam krásné harašení!

Díky! Jsem zvědav, čeho se dočkám, až se ve slovníku cizích slov dostaneš o pár stránek či liter dál...;o)))

Ve vlnách blues
houpat se zkus,
tanči ho s láskou svou
krok sun krok, houpy hou...
Rytmu se oddej hned,
bude Tě bavit svět,
Tvé chmury odplynou
ve vlnách, hopy hou...

Jó, Bobika! A s pěknou čičinkou ( s pěknou čičinkou ) někde v čínské restauraci a pak ještě jinde...;o)))

Ano, znáš! Z literu! Vždyť to byl komentář k té Tvojí taky o psech!

Žárlivost je nezasloužená poklona, kterou činíme druhému v klamném domnění, že je stejný jako my! I já si dovolil žárlit a není to dobrý pocit...
A ti,kteří ji považují za rozsvícenou lampičku lásky,nemají pravdu! Je to spíše pekelné světýlko díky němuž trpíme jak na loži Záhořově!;o(

Taky si rád hraju se slovíčky! A umět to, nakreslil bych i paroii na reklamu vodafonu známou z telky i bilbordů, jen místo sobů by tam byli snobi!;o)

Roztáhni, Lásko perutě
a vyleť do oblak,
prohřej srdce v led ukryté,
svou písní jako pták!
Ber život jako muzikál,
probuď nás ze splínu,
by život zas za něco stál!
Pak ni já nezhynu...

Díky, díky, díky,
moje milá Niky,
slova Tvoje velmi těší
starce, co jen verši hřeší...

Díky za skvělou báseň, Milane! Zatímco já dávám do placu své staré věci, tys chytil tu správnou formu! I když před chvilkou jsem Weruši taky něco nadělil do komentu k její něžné básni o milování...;o)

Kouzelné! Moc hezky jsem se při tom uvolnil! Odměnou ode mne dostaneš taky pár veršíků...;o)

Mé prsty jako opilé
těší se ze Tvých krás,
okouzlen hledám rety Tvé,
líbám Tě zas a zas...
Co když se více nevrátí
ta chvíle kouzelná?
Zasažen touhy závratí
chci, abys byla má!
Též rád se mazlím jako Ty,
přítulný kocourek,
ruka Tvé vlasy rozpustí
podá Ti něhy lék!
Ač oddaluji co jen jde
ten slastný okamžik,
mé tělo, Lásko, moc Tě chce,
já něžně dovnitř vnik'!
A pohyby se zrychlují,
s lehounkým přírazem
já s Tebou se teď miluji,
dovnitř a zase ven...
Až výkřik vášně oznámí,
že skvěle jsem si ved',
mně vyplní se tajné sny...
Snad, i Tys šťastna teď?
Chvilku se k sobě stulíme,
mazlíme se jen tak,
a pak zas na to vletíme,
stoupáme do oblak...

Ještě alespoň pár! Jsem děsně osamělej přestárlej ušáček!;o(

Můj osud přímo letí! Ale kam , to nevím sám...

Konec? Touha je přece nekonečná! Máš taky fantazii...;o)

Hodovali dva obři
a měli velký hlad
a lidé byli dobří
a měkcí akorát!
Když pominul hlad obří,
jeden se začal smát
řka: "Jsou v podstatě dobří!
Lidičky, mám vás rád!"
Druhý však, ten se přežral
a navíc polknul kost.
A tak se pěkně dožral
a řval: "Mám lidí dost!"
A z toho poučení
vyplývá, přátelé:
necpěte se jak obři,
svět berte vesele!
;o)))

No, mně se taky moc líbí! Proto jsem se zalekl možnosti, že takový skvost by se mohl cítit mužem!;o)))

Ivkaja:
Když si hvězdy češou vlásky,
/krásné gesto hodné lásky!/,
žádná Ona, žel, již není,
jenom fantazie vzpění
a měsíček svědkem je tu,
jak se do řemesla pletu
básníkům a v marné touze
veršů pár tu píšu pouze...

Jsem rád, že si rozumíme! Mimochodem, mrknul jsem na Tvůj profil a trochu mne mate ta fotka, když se prohlašuješ za muže! I když znám pár případů úspěšné změny pohlaví...;o)))