Co ti chci říci

Bylo ti souzeno být změněna mnou,
jako jsem já byla změněna tebou?

Nebo jsem tomu mohla zabránit,
držet hubu potlačit emoce
a nesnažit se tě zachránit?

A co pro tebe vůbec znamenalo,
že jsem byla tvá?
Mám tolik otázek a pocit,
že jsem neznala ani kousek
tvého opravdového já.

Nevím ani jestli to byla jen pouhá maska,
pod kterou jsi vlezla, jako pod teplou peřinu,
protože jsi bez ní ani na vteřinu,
nemohla být svá.

Možná si jen snažím něco nalhávat
abych se necítila tak marná
protože ta zář, co s tebe sálá
se nedá jen tak předstírat.

Nevím co je pravda,
protože ta pavučina lží
do níž jsem spadla,
je složitější než se zdá.

Máma mi říká, že lidé se mění
avšak já věřím že to důležité zůstává stejný,
a tak přece možný není
že jsi teď k nepoznání.

Ať už to ale bylo jakkoliv
jestli jsi mě milovala nebo ne,
teď už vím, že bych za tebe dala vše
ale ty nikoliv.

Občas si přeji vrátit se zpět,
jen o pár let a cítit se jako jarní květ.
Řekla bych ti jaký je můj život teď
a co bych ráda vzala zpět.

Ovšem teď již vím,
že by to za to ani nestálo,
jsi droga a ta je jen dočasná
není na stálo.

Odpouštím ti všechno
a tím odpouštím i sobě,
protože i přes to peklo.
nechci žít ve zlobě.

Přeji si, abys nezapomněla být šťastná,
aby sis sama mohla vybrat jak chceš žít,
kým chceš být
a poznala co je to láska.

Možná mě pak pochopíš,
nebo taky ne,
vzpomínku na mě utopíš
a v tvé mysli zahyne.