Název je výstižný víc než dost.

.. byla to noc, kdy padaly hvězdy.. lidé nadšeně otáčeli hlavu k nebi a sdíleli své pocity a já.. držela jsem ji za ruku, dokud neusnula..

Opustil jsi jen náš svět.....

úvodná báseň mojej zbierky, neviem, prečo som ju sem nedala už skôr... "Život je jedna veľká rovnica a všetko sa dá vypočítať." profesorka fyziky, 1. ročník gymnázia

Tentokrát bez metafor. Zvykám si.

Tlak na hrudníku, slyšitelný tlukot srdce, a vrzání podlahy při každém kroku naší chodbou, za noci bez svitu měsíce. (odstavec kurzívou doporučuji číst rychleji. a jinak celkově jako asi všechny básně tohoto typu doporučuji číst uprostřed temné noci a číst si je nahlas polohlasem)

básnička z 1.7. 2009. Vyšla ve sbírce. Mám ji rád. Recituje se na pohřbech. Prý. Já to nevím, ještě žiju.

Je to psaný ke kytaře, čárky jsou psaný tak, aby to sedělo do rytmu. Jeden příběh známé a jeden osobní...

momentka... prostě mi tam vlítla