Už je tomu hezkých pár let, kdy jsem poprvé letmo nahlédl do jedné básnické sbírky ( měl jsem štěstí-byla moc krásná) a došlo mi, že ona neuchopitelná dáma, které říkáme poezie, mi nejspíš pořádně zkomplikuje život. Pohříchu můzy nejsou příliš rozhazovačné a těch okamžiků, kdy k vám skrze rozevláté záclony některá z nich vpluje, a políbí na ústa, je tak žalostně málo. " Podzimní " vlastně není básní v pravém slova smyslu. Je to hudební text a jako takový musel proplout všemi úskalími rytmu, dikce a rýmů a tudíž mu schází lehkost volných veršů, za což se vám všem omlouvám.

Na stehně mám tetování, popisující můj život.

Období, kdy jsem řešila problémy žiletkami je už dávno pryč. Žiletky odešly, jizvy zůstaly a přišel rozum.

...

nepatřit nikomu.

...když já ty odchody léta tak těžce snáším, takže v té podzimní melancholii aspoň píšu...

Obdivná. Věnováno té, které jsem to osobně věnoval.

Tak nějak to bylo...

..o nás bez nás

http://www.youtube.com/watch?v=mCluJ1jhYQk&feature=related jen pro ni a pro nikoho jiného