... stejská se mi... už první den. /teď mi to psaní půjde rychle od ruky:)/ /a hlavně prosímvás--- neberte to vážně!:)/

William Parrish a jeho slova byla podnětem.

***

..............mi možná vším .....

Člověk tak rád někdy se zasní, do nocí zní verš dávných básní... Jistě ti starší poznávají slůvka něžné písně, která sice byla o mamince, ale umožňují člověku snít i o věcech zcela jiných. Já se také zasnil nad jednou básní / od čertíčka/ a výsledek posuďte sami...

Často se brouzdám stránkami svých oblíbených autorek a když tak dobiju své baterky, vzniká pak spontánně některá z mých básní... K téhle mne inspirovala má milá kamarádka z kraje krutého severního větru, Rhiana, které tímto děkuji a srdečně ji zdravím!

Kouř z mojí večerní cigarety... ;)) * Mimochodem, byla tu už předtím, ale nějakým, pro mě záhadným způsobem, se vypařila... Nevíte, jak je to možný...?

Aj, tak zase máme druhou ranní a já si hraju na navštívenou múzou:) Pravdou je, že mi tady tak maximálně straší můra a navíc k tomu ve věži:) Ale copak si můžu pomoct? PS:díky , pane Bachu - za útěchu

Co může být krásnějšího než milovat ..

Po dlouhé době ryju sama v sobě... A našla jsem jednu rádobyrýmovanou...

Další bláznivé dílko, co mi vytrysklo z nitra jak silný pramen čisté vody při vrtu! Verš sice občas kulhá a slabiky raději moc nepočítám, ale je to odraz mé duše!

Napsáno v lednu, kdy jsem pro něj láskou hořela.

... tuhle jsem sem ještě nedával ... doufám ...

Přesně jako z příručky... pro snílky... nebo pro zamilovaný... to je asi jedno :) Mám tě ráda... Věnováno T...

tak další dílko do mé sbírky .. snad alespoň někoho potěší. :o)

Nevím ...