Po dlouhé době ryju sama v sobě... A našla jsem jednu rádobyrýmovanou...

odvážím se přidat zase jedno starší dílko

Tak ještě jedno vyznání, když srdce touhou marnou zmírá, snad marné je to volání, však naděje, ta neumírá!

pro Tebe ... víš, kdysi dávno mi kdosi řekl, ať si najdu soucitného ...

Na saspi a literu znám jednu prima autorku, se kterou se občas rádi škádlíme! /Vlastně je jich takových víc, co nezkazí legraci.../ Nedávno mi napsala do komentu rozvernou básničku na téma, jak jí taji pod rukama atp. s poznámkou, že jí trochu "Haraší!" Tohle je trochu upravená odpověď...

To, co mám rád, není na prodej za žádnou cenu!

Seděl jsem u PC, četl si čísi krásné verše a náhle jsem se i já propadl do tajemného světa fantazie a něžných pocitů, ve kterém ona zřejmě přebývá většinu svého života, vzpomínal jsem si na vlastní dávné touhy a přání, a náhle tu byla nová básnička...

Nevím co napst, snad že doufám, že se bude někomu líbit.

Člověka napadne ledacos a když už tak o tom přemýšlí, zkusí to zveršovat, a už je zas nové dílko na světě! Dalo by se to natahovat donekonečna jako pepetuum mobile! Snad jsem to utnul ještě včas!

Pod stínem černým se bílý ukrývá. Uvidět ho můžou jen dva páry očí, očí těch, kteří dokázali vlastním žárem spálit bílé stíny šedých lišajů. Vše splyne v jediný celek vzájemného poznání. Ostatní nikdy neuvidí, co viděli jsme my a nepochopí nic,dokud se nesetkají s vlastním bílým stínem a stínem druhého.

na tebe ,na nebe,na vše co nezebe

Dávno zmizely časy "pohanů" i jejich Bohyně,ženského principu v člověku..

A takhle to dopadá.

jmenuje se tak jedna knížka, co jsem četla, když jsem byla malá, tak se omlouvám že jsem si to půjčila...