jmenuje se tak jedna knížka, co jsem četla, když jsem byla malá, tak se omlouvám že jsem si to půjčila...

...

Blondýnky jsou, byly a budou... tak pozor, jsou nebezpečné! A vědí, co chtějí. Vědí i to, proč to chtějí a jak. Jen hledají, stejně jako všechny ženy způsob, jakým by to vyjádřily.

V dobré i ve zlém, i navzdory neshodám a křivdám... jsou pouta, která se netrhají

Honzince Lentilkové

Já po servrech jsem bloumal, v duši své smutek měl, rozličná dílka zkoumal, co dělat nevěděl... Až náhle, jak blesk z nebe, Tvou báseň četl jsem, a vzpomněl jsem na Tebe, pár veršů napsal jsem...

nebo nějak tak

...

...vlastně je to písnička, tak je-li libo zvuk :c)

.................

hm ... tak něco málo opraveno ... šup sem s připomínkama

Láska je naše slunko zlaté, které nám září na cestu a v Tobě, děvče boubelaté, snad nalézám svou nevěstu...

... lidová ... ;-)

Když je mi smutno, tak si zpívám! Někdy známé citovky, jindy si třeba vybavím melodii a skládám si na ni vlastní text. Tohle je další z takových lehkých a snad i trochu naivních písni.// lalala, la lala, lalala, lá, lalala, la lala, lala la lá! la lala lá!//

Rád bych ti snesl modré z nebe . . .