a tak se potkají dvě duše a pak už je všechno jenom mezi nebem a zemí...(oooda na toto deštivé odpoledne, ve kterém bych se měla učit na zítřejší zápočet z ekonomie...);)

všude je šedo, tmavo, smutné pohledy, melancholické oči ... tolik nám schází slunce/láska (doplň si sám;))

stokrát můžu říkat, že nechci aby léto skončilo...al podzim má stejně něco do sebe:)

možná na ně mám alergii nebo z nich mám trochu strach...

inspirace jedním filmem, který vyvolal nepopsatelně hluboký pocit...

...

nechtěla jsem přecházet...nenávidím totiž přechody!

jeden z tišších večerů...

...existují různá probuzení...různé sny...různé pravdy...a různé pocity...a různá rozhodnutí, ale ta s tím nic moc společného nemají...

jakmile jsem to cítila a viděla, věděla jsem, že o něm musím napsat...

...jj..jak se já vždycky změním...každá láska je jiná..a pokaždé je jiná i ta, co ji prožívá...

...

ehm ehm...další předzkoušková:)

everybody knows, everybody tries...

pořád dál...( o tom, jak miluji )

OKAMŽIK...neznámá slečna, s aurou mně tak blízkou...až jsem znejistěla, jestli si nejsme bližší, než by se ve skutečnosti mohlo zdát

brňačka vyrazila za pražákem...

letní příběhy s happy endem

musela jsem, ten film mě poznamenal! Pouštím to ze sebe, ššš, ššš ...radši se na te film koukněte sami...kdo ví, ví, kdo ne nic nepovím, protože byste přišli o ten zážitek;)

bláááá bláááá....ano, je to tak! strach z bolesti je někdy silnější než naše racionalita a touhy...