už se vidím někde jinde ... než za stolem a kupou učebnic ...

těžká přetěžká zkouška zítra:( berte to jako odreagování...sím a držte mi aspon jeden palec!:)

já vím, že bych měla víc myslet srdcem, než hlavou, ale někdy se to prostě nedá...moc to potom bolí (myšlenky x srdce)

poslední dobou zdá se mi několik způsobů všeho tu a tam nešťastných (psanci - ten druhý svět, ale i ten primární skutečný svět), přesto píšu o lásce - protože věřím v naději a věřím ve věčnost polibků...

...

...roste mi v pokoji, ale nestačí...

jen tak no,chtěla bych čekat víc, jen nevím co...

pak mi zbyde, NIC?

...možná "hravý smutek" , možná "rozdováděná samota"

původně byl název sprostý...už je to nějakou dobu a jak jsem byla překvapená při znovunalezení

tak si říkám, jak těžké je někomu říct ne, někoho odmítat a jak nenávidím lidi, co dávají naději, která tam není. Proč to ale dělám i já?

já, mé touhy po silných slovech a neděle

kdo četl/ viděl pochopí (sama přiznávám, že knížka byla nepopsatelně nedostižná:))

ten pocit..."nedoléhavosti"

existenciální drama...když jste na hranici starat se sama o sebe a žít dohromady v jednom bytě a milovat a pracovat a studovat a u toho si stíhat plnit svoje sny...

čeká každého neopatrného pozemšťana, co příliš - čeho moc, toho je prostě příliš...rozumíme si?;)

literárně zabarvený popis - slohovka do školy...v původní verzi:)...takže nečekejte žádný velký děj...nic jiného než pár mizivých pocitů:))))

...cesou necestou...autobusem domů za myšlenkami reality všedních dnů...

- fiktivně - nefiktivní pocitová kytička...

chvíle číslo 158 ... dnes už zase jenom vzpomínka ...