Trochu starší text a pokus zjistit, jak to s tou prózou na literárních webech vlastně je :).

Tak tahle už je s happyendem, i když jak se to vezme :-).

Krátká povídka ze sportovního prostředí.

Přicházejí v období kolem osmi, deseti let. Dobře si na ně vzpomínám, také mi bušily do spánků a táhly mě na dno propasti. Padala jsem pod jejich tíhou hloub a hloub do závratě, ze které se až točila hlava. Každý se s těmi otázkami musí vypořádat sám v sobě, zmuchlat tu zmatenou úzkost do malé černé kuličky a zakopat až na dno své mysli. Tam předaleko, kamsi až pod práh dveří, které ještě dlouho nechce otevírat.

Vánoční příběh.

"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.

Nejdřiv si, prosím, přečtěte první dvě části. Radši to sem píšu, protože navazuji po delší době, ale teď už to snad půjde rychle :).

Pokračování příběhu záhadného lékaře a jeho vězenkyň v zapadlém koutě Alp. Nejdříve si, prosím, přečtěte předchozí tři části, odkazy na ně připojuji na konci textu. Přeji příjemnou a napínavou zábavu!

Příběh dívek uvězněných u záhadného lékaře dospěl k rozuzlení. Děkuji všem čtenářům za trpělivost. A jsem velmi ráda, že věznění netrvalo tak dlouho jako dopsání mojí povídky :).

K pokusu o erotickou sci-fi povídku mě inspiroval titulek článku o tom, že se v japonském hotelu o hosty starají roboti. Stačilo v té rychlosti špatně přečíst slovo hotel...

Ač to tak nejdřív nevypadá, je to příběh o subjektivitě hodnocení amatérské umělecké tvorby. A taky o lži ve službách dobra.