tahle se moc povedla.

Zamila: to je docela možné, ale to by k tomu setkání muselo dojít, nakonec jednu takovou zkušenost mám, bohužel už je minulostí...

Rád ochutnávám.

Líbí se mi.

Ale pláčou, když je život skřípne.

Minimalism... Suprová

Zamila: takže se nabízí otázka, jak tu chvilku u radiátoru natáhnout. Nebo spíš respektive jak překlenout mezeru k další chvilce u radiátoru.

What shall we do
to fill the empty
spaces…

Orionky báseň je pěkná :-) Na druhou stranu z četných zkušeností vím, že i láska přes net může fungovat - a jak pak vyexkaluje při reálném setkání !! To byste koukali :-)

Amelie M.: dík za zevrubnou analýzu, asi to jsou odpovědi

1) tato chvilka se odlišuje tím, co cítíš
2) protože bychom si toho přestali všímat, vážit..

Jde o to, že pokud chceš s druhým být, naprosto Ti postačí ho u sebe cítit, to je ta největší odměna a největší prchavost zároveň ... Před tím sníš o tom, jaké by to bylo, všechno si představuješ ... A je Ti jedno, že to skončí, hlavně, aby to jednou bylo. No, a když se to pak stane, děsíš se, že odejde ... Jak typické. Stále chceme víc a víc ... Až najednou nemáme vůbec nic.

každý máme své bolesti a životy, ale když čtu tyhle,tak mladých básníků, je mi smutno, protože mám strach, že budete mít jen málo šancí z toho světa uniknout... jak jsem ráda, že jsem měla byt chudší ,ale normální štastné dětství a hezké mládí... přeju ti světlo na cestě...

je to dobré,ale možná bych to udělal trochu delší..:) :D

Dozor: Děkuji za komentář i za přání. A neboj, smutním jenom málokdy :)

Orionka: díky , něco na tom bude, holt realita je přece jen realita , a i ta ruka pohlazená - je větší něha,než-li láska přes net vyjevená...

vanovaso: shane: Jak tak čtu vaše komentáře, připomnělo mi to jednu moji starší básničku. Snad se nebude zlobit, když ji sem přihodím.

Lapený/lapená v síti sítí

Pošli slova po síti
jak výhonky po drátě
než ozvěna ti je vrátí
tak se krásně rozkošatí
do úsměvu rozkvetou
... a hlavu ti popletou.

Pošli city po síti
zabal je do naděje
cestou všechnu něhu ztratí
jak bumerang se ti vrátí
zapletené do nití
toho, kdo nic necítí.

Jak bumerang se ti vrátí
perda rovnou do čela
internete, internete
to se přece nedělá!

shane: Jenže ony vlastně i ty nezávazné flirty na dálku jsou takovým kupčením s city. Člověk si s někým vymění trochu něhy a oba tím získají! I když i to je jen taková náhražka, placebo, grog z rumové tresti, nealko pivo... ;-) _ NO PRAVE, S TÍM SI ČLOVĚK NEMÁ ZAHRÁVAT...PŘECE JENOM RUM JE RUM A PIVO JE PIVO..



K té nejistotě: I když si myslíš, že někomu rozumíš a on chápe Tebe, najednou je všechno jinak a Ty nevíš proč.;-( = PREČTI SI ZNOVA BASEŇ , TŘEBA POCHOPÍŠ

mohu si myslet, že vím, co ten druhý očekává a že mu to i mohu dát, ale přiletí pár nečekaných slov a vše se sesype jak domeček z karet. =ABYS POCHOPIL MUSELS BYS DRUHÉHO NEJDŘÍV DOSTATEČNĚ POZNAT, A TO JEŠTĚ VE CHVÍLI NEŽ MU ZAČNEŠ VYZNÁVAT LÁSKU...

může jít jen o nepochopení, drobn3 nedorozumění = HLAVNĚ ČLOVĚK MUSÍ VĚDĚT CO VLASTNĚ CHCE ,JEDNAT PODLE TOHO A ZVOLIT VHODNOU FORMU

vanovaso: těší mě, že zaujala! :-) díky za komentář.

vanovaso: Inu, to nebylo zas tak těžké poznat - po vší té dělostřelecké přípravě v komentech i vzkazech jsem ten atak dříve či později očekával.
Ano, asi to měla být E 55! Já to znám jen z médií - lásku jsem si takhle nikdy nekupoval...;-(
Jenže ony vlastně i ty nezávazné flirty na dálku jsou takovým kupčením s city. Člověk si s někým vymění trochu něhy a oba tím získají! I když i to je jen taková náhražka, placebo, grog z rumové tresti, nealko pivo... ;-)
K té nejistotě: I když si myslíš, že někomu rozumíš a on chápe Tebe, najednou je všechno jinak a Ty nevíš proč.;-(
Ano, mohu si myslet, že vím, co ten druhý očekává a že mu to i mohu dát, ale přiletí pár nečekaných slov a vše se sesype jak domeček z karet. Víš, může jít jen o nepochopení, drobn3 nedorozumění, přesto se pak hlídáš, abys do signálů z druhé strany nemíchala vlastní očekávání. Tuším je to onen přenos...(*?-)

Dnes velmi zajímavé a těžké téma k zamyšlení. Nikdy jsem žádného sebevraha neodsoudila, nikdy jsem o tom proč to udělal nevěděla dost, jen když se o to neúspěšně pokusil mě někdo více než blízký, cítila jsem se zrazená, já jsem tu a ty mě chceš opustit? Trocha sobectví... Možná jsem si uvědomila vlastní chyby, vinu, to pak člověku vyskočí v hlavě "A nebylo to kvůli mě?" a zoufale chce vědět, že nebylo... Nechápala jsem... možná aspoň trochu pochopila, když jsem se dozvěděla proč vlastně, i když úplné zoufalství jde snad pochopit těžko. Vím, jak daleko jsem schopná dohnat své postavy, aby o sebevraždě dokázali přemýšlet, aby to dokázali udělat. Možná mě podvědomě fascinuje ta hranice, za kterou už nelze jít dál, jaké je to sáhnout si na život, kde je ten bod zlomu, kde už sebesilnější člověk přestane bojovat, kde zbývá poslední kousek vůle, na to aby překoval pud sebezáchovy, zvedl zbraň a stiskl spoušť, aby dokázal škočit, vrazit nůž do vlastního těla... aby si sám sobě naservíroval smrt... Jak daleko bych musela být dohnána já abych to už neustála?
Otázky a odpovědi na ně zase končí otazníkem. Díky ti.