vanovaso: Má drahá vanovaso!
Nemyslím, že by ses právě Ty měla za mne omlouvat! Sešli jsme se tu jako kdysi rozhlasoví Sedmilháři u Tvého trefného dílka a každý vyjádřil svůj dojem, pocit či názor. Já z legrace naznačil, že Tvá neřízená střela do našich řad by mohla být střelou cílenou právě na mne a že i další mně milé grácie se k té štvanici na kocoura Číra /smutného hrdinu všem jistě známé písně!/ přidaly.;-)))))))
A způsobem sobě vlastním jsem reagoval a udělal si tak trochu legraci i ze sebe sama. Myslím, že se tu už trochu známe a nějaké to špičkování nebereme jako projev zloby, spíše jako vtipně zabalenou informaci, která už si najde adresáta...;-* Přiznávám, že záměna E55 za E 50 byla záměrná! Stejně tak jsem raději nereagoval na Tvoji odpověď severákovi, ač tam se trefná špička přímo nabízí, protože by to možná vyznělo příliš hrubě a ubližovat Ti, to já nechci!;--)
Asi je chyba, že se snažím si ze všeho střílet / vždy a všude !/ a zapomínám, že pak ani vyjádření mých skutečných vážných citů nebude bráno vážně...Prostě neberu v úvahu, že naše představy o tom, co je ještě humorné, se mohou lišit a s některými věcmi si člověk prostě zahrávat nemá!!!
V tom Ti dávám za pravdu! Jenže já si už připadám jak hrdina jedné Kerlesovy kresby: Na lavičce sedí děda, má tam cedulku " Vášnivé májové pusy - kus 1 kč " a taková šťavnatá šťabajzna se nad tou nabídkou vážně zamýšlí!;-*
Jo, i takhle nějak se teď vidím a dle ohlasù nejsem sám!;-)))

také znám ty obavy - hezky napsané ))

ŽblaBuňka: díky :-))

taron: myslím, že ve tvých slovech je velký kus pravdy,aspoň já jako žena, to tak vidím, díky

No, mám na to taky nepříjemnou vzpomínku, když mi umíral otec, byla jsem tak zničená a vysílená, že v noci zazvonil telefon( pevná linka), já ho vzala, se strachem, že se něco stalo otci a byl tam klid, jen v dáli se někdo bavil - to se tenkráte jedna nejmenovaná paní bavívala na úror druhých , že lidem po nocích volávala - ale já to normálně zaspala, položila jsem telefon a ráno si nepamatovala, že vůbec někdo volal, ale pamatoval si to manžel.

a taky se stalo, že když mě odvezla rychlá do nemocnice, tak taky v noci někdo volal a manžel měl strach, že mu volají, že jsem zemřela a taky byla pevná linka hluchá, - jen ticho, naštěstí to potom tu nejmenovanou paní asi přestalo bavit a našla si jiný koníček :))

shane: puero: vanovaso: Když jsem tak nad tím dnes dopoledne přemýšlela, pak jsem pochopila teprve pravou příčinu Puerového komentu. No, vy muži možná občas nahodíte udičku a čekáte, jestli se sama rybka nechytí a nezatahá váš za ten vlasec..., no, možná je to opravdu sen mnoha mužů nemuset dobývat, já vlastně na to dobývání nejsem, je to jedno, která strana dobývá, vono stačí dát jen najevo zájem a počkat, co dál...

ale pokud muž dává hodně okatě zájem o každou sukni, pak si to můžou ženy zase vysvětlit po svém a to je : prostě je to sukničkář...
a vono to může být přitom myšleno docela slušně a jednoduše.

a je to...
a když tak nad tím přemýšlím, pak by nebylo od věci vybrat si jen jednu ženu a té se věnovat maximálně a tam rozvíjet svůj potenciál :)

Amelie M.: tak, teď jsi na to kápla ...děkuji.

taron: anebo spíš, kdy je rezignace tím nejrozumnějším řešením..

Amelie M.: snad jen poselství, že přes všechnu beznaděj jde zase dál..
děkuji.

Amelie M.: :))

Amelie M.: jsou okamžiky, kdy člověk musí rezignovat. Děkuji.

Aby neměla radost.. když tě inspirovala k tomuhle.. ;)

Nemám víc, co dodat.. jen, že se mi jednoduše líbí..

Amelie M.: hm, asi máš pravdu...

vanovaso: ono všechno má svůj čas.. nic se nemá uspěchat.. říká se, že člověk, který přijde moc brzy po podobné události, je pro toho druhého, spíš takovým "převozníkem", než partnerem pro budoucnost..

Amelie M.: díky, no raději bych se procházela v parku zalitém sluncem, než takhle slzami zalitá...

korálek: díky, já stále nechápu...

někdy mám pocit, že teprve člověk, raněný bolestí, je schopen vydat ze sebe podobné myšlenky, verše.. hezká je.. "doufám, že jenom ve snách procitnu".. hmm..

překrásná, chápu ... ))

vanovaso: Nápodobně ... A - ale kdeže. Myslím, že kdo psaní opravdu miluje, nepřestane psát nikdy :-)