kmotrov: Amelie M.: No jo, chybující, ale ona mu to navíc pěkně zavařila :). Já s ním prostě soucítím, doplatil na svou důvěřivost... to je sice taky blbost, ale taková milá :).

Zamila: Jistě, jsou to naprosto odlišné dvě věci, ale v obou případech to je prostě uznání výkonu. Hrdinského nebo studijního...

Představ si, že bys musela pravidelně dokládat, že jsi stále schopná to ocenění mít! Jako řidičák! Procházet kontrolními státními zkouškami každý rok, nebo každý rok kontrolovat hrdinství! Je to k smíchu. Člověk prostě dosáhne na nějaký vrchol a to nezbytně neznamená, že je ho schopen dosahovat neustále. Naopak. Na podruhé už na to nemusí mít sílu. (Zvlášť, když dostane medaili za hrdinský čin, při kterém sám zahynul.)

Diplomy, medaile, pamětní desky, chodníkové dlaždice slávy :-) jsou prostě třeba. Všechna sláva i polní tráva se dají pěkně využitkovat, a když už to nikoho nezajímá v životopise, tak se tím aspoň můžu nebetyčně chlubit, no ne?

krásná ,plastická - vidím hvězdné nebe a ještě lidské duše,moc se mi líbí...

Orionka: Amelie M.: Orionka: Oba byli nevyzrálí, chybující, jako jsme byli mi nevyzrálí a chybující, když jsme byli mladí. A dnes jsme...?

budu citovat jednoho svého profesora: To, že umřel někdo před vámi? Pche, to nic neznamená.

puero: Neztotožňovala bych medaili za hrdinství s vysokoškolským titulem ... To jsou dvě rozdílné věci. Jednomu předchází vážená praxe, druhému neuplatnitelná teorie.

souhlas s puerem. diplom ... to je neco jako projev uznani .... jsou na to takova dve nehezka, vsak popiska angl. slova ... recognition, achievement ....

Orionka: taky jsem přemýšlela nad tím, co jsi napsala.. mně zase přijde, že on byl blbej.. a za blbost se platí a ta drobné nebere :)

Orionka: Dík.

Možná jsou diplomy k ničemu stejně jako každý jiný druh pochvaly a vyznamenání: řád, medaile, třeba za hrdinství, pochvala kuchaři za skvělé jídlo, školní vysvědčení, poplácání po rameni,...

Možná je opravdu každá hrdost na nějaký životní úspěch jen k smíchu.





(Já si to ale nemyslím.)

kmotrov: Připadá mi, že ho zneužila. Vylila si na něm vlastní nespokojenost a vztek na cosi, s čím neměl nic společného. On měl hlavně smůlu, že takovou husu potkal. Navíc to setkání tvrdě zaplatil a odnesl i do budoucna, ona se vybrečela a šmytec.

kmotrov: jsem trubka.. jsem ti odpověď odeslala do vzkazů :) porotce měl pravdu.. ale chápu i tvůj postoj.. někdy je těžké psát na povel.. tak ať to píše ;)

Amelie M.: Zúčastnil jsem se s tím před lety jedné regionální literární soutěže. Bez úspěchu, ale jeden z porotců za mnou byl až v předsálí když jsem byl na odchodu a říkal mi, že to byl poloprofesionální výkon a že bych si měl uzpůsobit život tak, abych se mohl věnovat psaní. To je to co nedokážu, už tenkrát jsem měl rozepsanou druhou a do dneška jsem ji nedopsal.
Teď mám rozepsanej scénář kratičké jednoaktová tak trochu absurdní divadelní hry, už to chce jen doladit, tak se to tady asi časem objeví.
Moc pěknej komentář, děkuju Ti moc.

Orionka: Díky moc, mám radost z každého přečtení. Dokázala bys nějak vysvětlit, proč Ti je líto jeho a jí ne?

elisza: ty jsi milá :)) moc ti děkuju za komentář.. já mám právě malinko pocit, že právě paní smrt jsem zdaleka dobře nepřevyprávěla.. ale někdy to prostě nejde tak, jak by si člověk představoval..

a máš pravdu, někdy se špatně popisuje pocit.. ale myslím, že vím, jak to myslíš..

potěšila jsi mě.. díky za zastavení eliszo :)

Je to moc pěkné. Ty máš takové své kouzlo. Když jsem před několika měsíci četla Světýlka duší a teď Paní Smrt mám pocit že jsou si ty díla podobné, hlavně na konci, ale nevím jak to pojmenovat. Máš moc krásný hlas a tvé vyprávění se hezky poslouchá.

Krásné :-)

taron: Možná to je tím, že kluci jsou malí chlapi, zápasí radši uvnitř :). Dík za komentář.

jasně a důležité jsou úplně jiné hodnoty

Taky s tím zápasíme :) já a malá, zajímavé je, že syna to nezajímá :)