uff.. pro mě je to moc řádků pod sebe.. přeskakujou mi oči :) ale jinak, myšlenka je jasná.. líbí se mi tam střídavě více úseků a příměrů :)

vanovaso: máš pravdu první tři verše a pak závěr se mi líbí pořád a vlastně celé to, co je obsahem, akorát je to napsáno opravdu krkolomně, to je takové to začátečnické, sdělit toho co nejvíce, člověk má plnou hlavu myšlenek a potřebuje je vypsat, dík

líbí se mu především první tři verše - přesné příměry... jen doufám, že ne všichni mají masky...

krásně vyjádřený pocit štěstí,...

Svým způsobem mi to připomíná jednu z mých prvotin, jmenuje se Maškarní ples, hlavně tím stylem, byl napsán v jednom sloupci, tys to alespoň rozdělil, ale ten obsah no řekla bych že je si hodně podobný ačkoli je úplně jiný, jdu ji najít a vložím ji sem

Lenča: vystihla jsi to naprosto přesně ;) udivuješ mě.. díky za super komentář lenčo :)

Lenča: ještě máš šanciiiii!! :D

vanovaso: děkuji moc za milý komentářík, potěšil ))

smutná, ale hezká... uvidíš , přijde jinej... ten, co si tvoji lásku zaslouží...

Já občas ve svý fantazii :D Asi jde o to, neutopit se docela :)

Zajímavá zamyšlení, líbí se mi, byť je to na mě příliš pesimistické. Ale jde to brát jako fajn nakopnutí, po tomhle by si člověk mohl pěkně říct: "Sakra, takhle to ale přece nechci!" A něco s tím udělat.
Anebo se s tím smířit, ale aspoň si přestat stěžovat :D
Snažím se žít tak, abych byla sama se sebou spokojená, se svým konáním, chováním a tak. Soudit ve skutečnosti můžeme opravdu jen každý sám sebe. Stejně tak jako hodnotit a ocenit :)
P.S.: Ještě se přiznám, že o něčem mi prostě stačí jenom snít. A nestydím se za to. Proč taky, ne? :D

Moc hezký a milý pohled sama na sebe :)
Taky u vaření a pečení nekoukám napravo, nalevo a podle toho to pak vypadá kolem. Prostě mě to tak pohltí... :D

Hezká, hlavně ten závěr se mi moc líbí :)
Spíš ono období dospívání je tak trochu doba extremismu, hledání hranic, rovnováhy, potřeby zkusit ty nejzazší místa v různých směrech. Mládí, jako vnitřní svěžest, je asi spíš pocit, který si můžeme udržet, jak dlouho sami chceme... Pardon, trochu jsem se moc rozkecala :D

vanovaso: S trochou nadhledu je to možné :)
Díky za komentář :)

Psavec: Děkuji :)

Amelie M.: Díky moc :) .)

Yana: Jsem ráda, že je to tam cítit. Snažím se psát právě o tom, že každý prožitek, ať už příjemný či těžký, nás má poučit. Stačí to brát jako možnost k růstu, i když nás to v prvním momentu může hodně zranit a semlet. Všechno jsou to prostě výzvy. A tak to od určité doby beru, přijímám a řeším :)
A stejně jako není malých rolí, není malých zážitků :D

Amelie M.: No jo, to mě nenapadlo :( A stačilo přitom celkem málo... :)

omlouvám se za překlep v názvu.Nejsem moc kamarád z dotykovým telefonem =) děkuji

Má to prvky protestní básně. Protestní proti komu?
Proti všem co si myslí, že jim patří svět. Proti bezohledné progresivitě, ve které není na takové věci, jako je stáří místo. Líbilo by se mi to ještě ostřejší, aby to vyznělo jako Dykovská facka (ale to je věc vkusu).
Každopádně díky tomu protestu je to od tebe trochu jiná báseň, ale s tvým rukopisem, ke kterému patří detaily, které stojí za povšimnutí.
...Cizincem ve své vlastní hlavě
bloudem v bludišti života...

Až budu starý, budu třeba pomatený, jaké to bude? Budu to stále Já?