Klasický blou-džob.

Když umře láska, umřeme s ní.

Paráda, moc hezká.

Moc hezká smuténka.

Vtipná, ale to prohození řádků 3. a 4. se mi líbí více.

Yana: Ten hostinskej je Bůh. Jak jsem odpovídal Puerovi. Dík.

Neu: Myslím, že jsme tam všichni. Dík.

LadyLoba: Dík :-)

Rohatý: Bliju, vidno z textu. Dík.

Psavec: Dík :-)

Dandy: Dík :-)

Homér: Ta šlapka není konečná, ale je sociální demokracie, která klesla na samé dno. Dík.

puero: Jsi hodně blízko, celé to je alegorie, ten hostinský je Bůh, kterého to už nebaví. Dík.

Miňko: Dík :-)

snad to krásné potrvá věčně
třeba v očích potomků...

líbí

Miňko: Děkuji moc.

Moc hezká, kolikrát ještě zabloudíme? kolikrát budeme mít pocit znovuzrození? kolikrát se budeme ztrácet a nacházet...

Ta atmosféra hospody je nadčasová, témata aktuální a ten hostinskej vlastně znuděnej, ale trochu šťastnej je, ráda tě čtu tady!

puero: jooo, mám neskutečnou radost, přesně tak měl tenhle pokus zapůsobit, dvouřádkový verš který nás přes své neradostné sdělení zlehka dovede k radosti ze života, popravdě sama sebe v závěru vidím se sepnutýma rukama se smíchem vystavují tvář slunci, zářím, a opravdu mě těší že ses k tomu závěru nechal dovést a hlavně ho pochopil jak byl zamýšlen