Psavec: Děkuji, Milane! :-)

Kam kráčíš? Jeden by řekl, že v mládí jsou nové začátky cestami za novými cíly, ale ve stáří nové začátky možná jen iluzemi, které nikam nevedou. Snad je to jen otázka pohledu - tedy, to kam kráčíš není možná tak významné, jako to, kam se můžeš vrátit.

(básnička milá. K zamyšlení)

Vydařená věc. A hezký klidný přednes.

Kdyby Prahou tekl Dunaj byl by ten most buď delší, nebo by nebyl vůbec.

V březnu jsem šel so svojou dievčicou cez most SNP (romantická večeře v UFU), lilo jak z konve, po mostě pořád někdo chodil, a navíc je tak vysoko a zábradlí tak nízko, že na dlouhé líbačky to opravdu není stavěné. To na Karlově mostě se člověku hlava zatočí jinak, napsal jsi to trefně. Úplně to vidím, všechny ty dotčené barokní sochy světců s očima vsloup a dotoho dva zamilovaní.

Jen je stále těžší si představovat takovou romantiku na tomto konkrétním místě bez těch věčných davů turistů.

No jo. Všecko se rozplyne na slunci. I hrdinství, statečnost, vzpomínky, duše (kdoví). Hledám filozofii, která by mě dokázala uklidnit. Že i nic je celkem fajn alternativa.

Touhle básničkou ses lehce otřel o moje aktuální duševní rozpoložení. Sedlo mi to. Celkem.

Cestička k domovu.

Lotka: Orionka: Moc děkuji vám oběma, potěšilo mě to.

Jo, oslňovače už jsem taky potkala. Výstižně popsáno, zaujala mě.

Přemýšlím, o tom ďůlku z koule. :-) Je to takové syrové, jak už tvoje psaní bývá.

Hluboké a důležité téma, které bohužel nikam nemizí, proto je potřeba o něm psát. A moc krásný přednes, má to sílu.

Kulisy zůstávají, ale příběh je nový a fajn. Krásně živě vylíčeno, pěkně jsi ten zážitek vytěžil.

Yana: Psavec: Mlčeti Zlato: Miras2250: Miňko: Leslie: LadyLoba: koiška: Hanulka: Gimo73: Dandy: Moc vám všem děkuji za reakce. Ani jsem nečekala, že to takhle zarezonuje. Je to fakt jenom popsaná holá skutečnost, bohužel.

Odvážné... až na dřeň života

Krásná momentka se situačním napětím.

Psavec: To mě těší. Děkuji.

Psavec: koiška: Děkuji za návštěvy a čtení!

LadyLoba: Tady letos kvetly kaštany pomalu a strašně dlouho...

koiška : moc ti děkuji, jak si to skvostně a krásně vyjádřila k této básni

Věřím, že ta cesta je ta pravá a že splnila tvá očekávání a ta domů, ta je nejkrásnější.

Miňko: Mezičas je povětšinou pohoda, ale stejnak to tu nikdo nepřežije. Nikdo, ani Arnold Rimmer.