Psavec: Děkuju!

Homér : to zní dost pochmurně. Pokud se cítíš sklíčeně, prosím, aby sis uvědomil, že v životě jsou vždy nové cesty, nové začátky a možnosti, které třeba ještě nevidíš. Jestli tě něco tíží, tak tohle nepiš, díky !!

Homér: To je jistě mimo jakoukoli pochybnost. Jde jen o to, co člověk udělá s tím mezičasem...

Hanulka: Díky moc...

Život milenců je tak kouzelný a Karlův most ten si jejich šeptající slova a tajné polibky nechá jenom pro sebe.

Hm, moc pěkné.

Psavec: Děkuji , děkuji.

Děkuji za milá slova.

Lotka: Děkuji a stačí najít kousek louky a jenom se zout a jít...

Yana: Děkuji za komentář.

Kráčíš ke smrti, nikam jinam to nevede, sorry.

Líbí se mi.

Yana: Díky moc.

Skvělá.

Paráda!

Povedený kousek.

Miňko : slova malují cestu plnou světla, hvězdného prachu a proměnlivosti času. Působí jako introspektivní odraz putování životem se zatáčkami, výšinami i chvílemi nejistoty, ale vždy s nadějí, že nás cesta zavede zpět domů. Líbí a díky !

Jednoduchá fráze, podle sebe soudím tebe...mimochodem dnes jedna kolegyně přišla do práce s takovým výrazem( a chodí tak často) že by mohl zkazit celý den, je to smutné, nemiloval sebe, nemiloval svůj život a jen přežívat, nechat se zlomit stereotypem, nenacházet radost, nechat se semlít dobou, je to plýtvání životem, dík za zamyšlení

Pěkná. A byla by z toho dobrá písnička..

Je hezké vědět, že spřízněná duše byla a když byla tak by měla být napořád, navzdory okolnostem, druhá sloka je krásná