Hele je dobře že si jí sem dala a žes ji napsala, je dobře se vypsat někdy smutně, jindy třeba vesele

Yana: Děkuji za komentář.

Je to milá básnička jako slovo pronesené mile a slova si básničku rozhodně zaslouží

Hanulka: Moc děkuji za čtení i myšlenky z něj vyšlé.

Super.

Třebas ta báseň přijde až po půl roce v šedi. Pozdravuj tam.

hototo : líbí se mi, v jednoduchosti je krása.

Mlčeti Zlato : odráží boj mezi vášní a rozumem, mezi realitou a klamem – je to otevřené, působí silně a sugestivně.

Hanulka: Moc Děkujii. Občas mám problém s tím že sám nevím jak by měla působit, tak vznikají dost emočně barevné básně, ale snažím se už tomu spíš vyvarovat

puero: Vlastně jsem měl připravenou úplně jinou báseň, ale tak zničeho nic mě napadl ten název a hrozně se mi líbil, tak jsem kolem něj obestavěl báseň :D často se mi stává že tak sypu nápady až to nakonec nemá hlavu ani patu, to je vždycky největší oříšek to pospojovat :) Děkuji za konstruktivní kritiku.
Velebrouci by byli suproví :DD

Moc se mi líbí to propojování přírody, města a vlastních emocí, krása

Tady třebas pozornost udržet dokažu. Špica výpověď.

Děkuju za návštěvy! Byly to jen takové momentky z předjaří z minulého týdne.

LadyLoba: Díky za přečtení. Jak říkáš, kdo ví... a kdyby tě to zajímalo, doplnila jsem do sbírky ještě III.

Jarda468: Děkuji.

puero: Ano, podle takových not hrají všichni. Ale doba nabízí nepřeberné množství melodií a do určité míry si můžeme vybrat kterou z nich chceme žít, nebo si alespoň uvědomit, zda se nám ta naše vlastně líbí - a vystoupit z toho. Netoužím nikoho vytahovat... ale to neznamená, že pozorovat podobné příběhy z venku ve mně nevzbudí emoce. Zvlášť když je rána ještě čerstvá. Tak moc čerstvá, že je až neuvěřitelné, že u stejného člověka už se může odehrávat zase znovu ten stejný příběh, jen s trochu jinými kulisami... ty náušnice a příjmení mají funkci symbolu, ale zároveň ani trochu nejsou nadsázka.

Přidala jsem ještě III., která k nim symbolicky patří, byť jsem ji původně chtěla vložit samostatně. Ale vlastně tu myšlenku trochu rozvíjí, jde zase dál, emoce už nejsou tak rozbouřené.

Homér: Tos vyhmátl přesně. Veleboucí. Být tam krátké i (velebouci), byl by to dokonalý název pro nějaký druh lesních brouků.

Jarda468 : je nabitá emocemi, temnými obrazy a hlubokou symbolikou! Ve verších cítím melancholii, tajemství a zvláštní pouto mezi poutníkem a samotným městem. Vystihuješ atmosféru města, jeho živé a temné stránky. Je zvláštní, ale má něco do sebe.

puero: A co veleboucí? To je originál.
Já u těchto básní bohužel nejsem schopen udržet pozornost.

Toužíš vhodit do soukolí determinismu kladivo a vytáhnout z toho mlýnku všechny oběti, které ještě můžou chodit, co? Je smutné sledovat lidi ve svém okolí, jak pracují na své vlastní zkáze. Ale oni nedělají nic jiného, než že hrají podle not, podle karet, které jim tahle doba, tenhle svět, tyhle lidi rozdali.