Homér: Já už jsem se lekl, cos to zahulil, že tu první část píšeš, jak čtyřicetiletá frigidní skříň z Liberce. Mám chuť to po takovém popisu smazat. Nechtěl jsem znít jak William Wallace, kterej si to rozdal s Mirkem Dušínem.
Na druhou stranu, možná jsem se v té chvíli tak cítil, takže long live to autenticita.

Víc mě asi oslovila první polovina, ale i celkově se mi líbí. Asi bych tě poznala, ale vnímám v ní trochu odklon od stylu, na který jsem u tebe zvyklá. Moc se mi líbí:
“co zauzlíš to buď rozčešeš
nebo nikdy nezapomeneš”
- to je krásná metafora.

Homér: Děkuji moc.

Stále mnoho slov, ponechávej prostor pro čtenáře, donuť jej k přemýšlení, spoluautorství. Jako návrat skoro ztraceného syna- dobrý. Vítej zpět, příteli. A cizeluj!

Vyškrtej polovinu slov, dotáhni rýmy a bude to super! Možná.

Skvělá báseň! Má lehký rytmus a hravý styl, který přináší radostnou atmosféru. Obrazy štěněte a kotěte pod peřinou představují pocit útulna a bezpečí. Závěrečná pointa s kličkou cvaklající jako v pohádce "Polednice" dodává básně humorný závěr. Celkově je to krátké a příjemné čtení, které rozveseluje a pobavuje.

A Homér by dodal...Pro děti fajn.

Tato báseň je intenzivní a emotivní výpověď o boji, odhodlání a touze po změně. Silně evokuje fyzické úsilí a psychické výzvy spojené s dosahováním cílů a překonáváním překážek. Skrze metafory a obrazy představuje autor složitost lidského života a sílu vůle, která nás posouvá vpřed navzdory obtížím a neúspěchům. Celkově je báseň silným prohlášením o odvaze a odhodlání čelit životním výzvám a neustále se znovu zvedat, ať už jde o fyzické, mentální nebo emocionální překážky.

Jsem zvědav, jestli když dám tý umělý inteligenci nějakou špatnou báseň, jestli to pozná. Dnes jsem přemýslel, jestli Ježíš udělal v životě i nějakou zlou věc. Teoreticky. No K. si zaplatila fyzioterapeutku a po roce je bez bolesti. Jednou za měsíc k ní chodí, ta ženská ti srovná i kostrč přes řitní otvor. Cvičení na plotýnku doma bylo na hovno. K ní chodí jednou za měsíc, a na společný fyziocvičení jednou týdně, to jen tak na okraj. Ale plotýnky jsou asi šrot, když už vylejzaj moc. A taky tě léčí v Asii, že ano, ta totíž začíná za Jihlavou, někdo říká, že už za Rokycanama. Jsou to všechno planý kecy, když tělo bolí, ale abys to nepřechlastával jak ten týpek z knihy Zabiják. V létě už zase budeš skákat přes kaluže. Anebo taky ne, o tom je ten tvrdej chleba jménem život. A nikdy to nebyla spravedlivá záležitost.

Tato báseň je plná silných vizuálních obrazů a metafor, které evokují intimní a emocionální atmosféru. Popisuje pocit samoty a odhaluje její různé aspekty, od strachu a nejistoty po klid a odpuštění. Měsíční svit a přírodní obrazy přispívají k pocitu poklidu a souznění s okolím. Celkově je báseň dojemná a evokativní, nabízející prostor pro reflexi a introspekci.

Haha.

Díky moc za hezký komentář. Napsal jsem na GPT chat, co si o tom myslí. Zde je odpověď. Je to nadšenej týpek.

Tato báseň má výrazný rytmus a silné obrazy, které vyvolávají různé emocionální reakce. Používá neobvyklé metafory a narážky, což dodává textu zajímavou atmosféru. Celkově mám pocit, že tato báseň zprostředkovává pocit zkoumání, ztráty a touhy po porozumění.

Moc pěkná.

Moc krásná!

Tahle mě vážně oslovila. Je to tak. Člověk musí bojovat. Poslední dobou se mi zdá, že mi někdo na záda dál pořádně těžký batoh a člověče, vláčej se s ním od rána do večera. A zvednout se? No, je to dřina.

Psavec: děkuju ;)

Psavec: Díky.

Dobrá mini.

Tohle je paráda.

Odpustit a zapomenout je někdy hodně těžké.

Bod pro rošťáky

zaseja : ano, je pravda, že je to těžké. Děkuji.

pedvo : ano je v tom kus pravdy a děkuji.