pro mě nádhera, až mě trochu zamrazila, ta pravda v ní, jakobych to nechtěla slyšet, ale vím že to tak je, akorát se mi někde ztratil zvuk, ale to je asi můj problém

moc se mi líbí, s těmi lekníny jsi zabodovala :-) a vůbec je tam toho víc, povedená, přečetla jsem ji ještě jednou aby mi nic neuniklo

To je moc povedené. Líbí se mi ta korunovace vyvážení souladem. To máme hezký den. Zatím ;-)

Krásný, ale všechny NE :-D

Tichá krása...takový ten stav který tě pohltí a chce se ti kříčet že miluješ, všechno a všechny, jakoby se tě něco dotklo, pěkné

mě úplně pohladila, vnímám ten soulad, ten klid a je mi moc příjemně, v hlavě mám prázdno, v srdci milo :-) skvělý stav, tak mě skoro ukolébala a přitom je v pár slovech tolik obrazů, pěkné

A tetelíc se tím pocitem, křičím na hvězdy... Paráda !!!

"Miluj svůj život, jehož půlku strávíš v práci." Jo, baví mě to. Je to syrově pravdivý.

Zni vznešeně, hrdě

Úplně rozumím pocitům, které popisuješ... Hezké

Mě by z tý básně úplně stačila poslední sloka bez té předehry. Ta je fakt dobrá.

Moc krásný. Čas se směje naišm slzám, protože dobře ví, že je stejně jednou vysuší :)

Megynka: vanovaso: No, ona smutná snad ani být nemá. Tragická už, doufám, vůbec ne. Je to taková mapa života. Takovej ten normální vývoj - jako, že když jsou spolu lidi čerstvě, nic jim na tom druhém nevadí. Po nějaký době pak člověku vadí naopak kdeco. No - a tohle je o tý třetí fázi, (pokud se k ní člověk vůbec dostane), kdy zjistí, že toho druhýho nemá smysl předělávat, že ty jeho různý mušky jsou vlastně docela milý a že stojí za to s ním bejt :-)

taron: Birtiri: kekebreke: Nebyl jsem si touhle písničkou vůbec jistej. O to víc mě těší, že se vám líbila. Díky :-)

Vzpomněl/a jsem si k tomuto tématu na Strach ze svobody od Ericha Fromma ( https://www.databazeknih.cz/knihy/strach-ze-svobody-4561 ). Připadá mi, že jde o totéž téma, až na to, že v jeho případě lidé neutíkají k Bohu, ale k Adolfu Hitlerovi. Lidé se bojí svobody a jedinečnosti, protože je činí osamělými a vylučuje ze společnosti, zatímco společné podřízení diktatuře je spojuje a za konformitu jsou chváleni. Podívej se alespoň na recenzi: http://www.vaseliteratura.cz/recenze/odborna-literatura/4601-str
ach-ze-svobody

Ale se svobodou se poutá také zodpovědnost, a to jak za svoje činy, tak i za svoje pocity a člověk si možná mnohdy škodí sám, když svoji svobodu využívá k tomu, že se vyhýbá lidem, kteří by ho ocenili a se kterými by mu bylo dobře, a vyhledává lidi, kteří po něm budou chtít konformitu. Za to by pak neměl vinit svobodu, ale svoje špatná rozhodnutí, neznalost apod.

taron: Moc rád Tě vidím a děkuji za upřímnost. Ta báseň je hodně na okraji. Podle Junga se za vědomým já nachází velké nevědomé já, ve kterém je uloženo vše co se historicky na světě událo a sem tam to k nám proniká, jako nevysvětlitelné jevy, taky ve snech a pod. Proto jsem to malé vědomé já přirovnal ke špatně přilepené náplasti.
Moc Ti děkui.

Překrásné :).

Moc pěkná ... cítím tragédii ...

jsem ráda že jsem mohla číst

co má vlastně ta třepající náplast znamenat - co tím chtěl básník říci? Asi mám malou fantazii :-)))