Láska vždy balancuje mezi touhou a odmítnutím. Odmítnutí je nejvymakanější manipulací nejen člověka ale i zvířat. Touha je nejvzdálenější potravina duše jenž Nás zmítá hlady držíc se vždy na dohled nikoli na dosah. Občas jsme prostřeným stolem s hostinou k němuž nikdo nedorazil.

Ač podzim odnáší ty skutky.
Netřeba jak listí tlit.
Osyřele jsou ptačí budky.
Ze střípků té krásy,lze si i
ponaučení vzit.
Ikdyž vtváři ulpí torzo
pavučiny.
Nechme jej jako koráb
z prstů plout.
Snad jako o o
my nalezneme
přívětiví kout.
Klopítne každý
však k čemu to
vždyť to není na ždy.

Hmmm...velmi zdařilé dařilé

Hmm. Velmi dobrá báseň...

Drahokam

Psavec: Ano, protože naděje nikdy neumírá.

človiček: je to tak

Hezké :)

Hezké loučení.

Bolest končí nadějí.

Moc hezky jsi to napsala.

Povedená.

Miras2250: zaseja: Díky. kluci.

Jiskřivé exploze vnímání
v empatii mne dohání.

Vývoj má ročníky, jindy partnery...

Dočetl jsi Nostradama koukám...No já dočítám pátý vymírání. Takže jsem krok na před.

Zlomenina srdce se léčí lépe než chronická zhmožděnina duše.

Yana: Děkuji moc ,včera jsem fotil západ slunce,skoda že se mi nedaři přidat ta fotka.

Yana: to je krásné a pravdivé, děkuji

Jo