Adam Bílek: Tak tohle mě moc těší! Fakt děkuju za tak pěkný komentář. A myslím, že dokonce většina pocitů je platných bez ohledu na gender, prostě jsou univerzálně lidské. Ale taky mě to občas udiví, to uvědomění, že se přes některé odlišnosti mnohdy cítíme přinejmenším podobně.

Co může být smutnějšího, než pěkné básně, které tady na psancích zapadly bez povšimnutí, ako prstýnky v dláždění. Jsou to pěkné básničky.

puero: Neponaučitelný čtenář.

No prosím prosím... Já sám se tím neřídím.

puero: Já myslela, že ta báseň hovoří o mém postoji k nevyžádaným radám zcela jasně. Ještě imperativ na mě, fuj.

Tak jsi ještě málo svobodná. Strč si na začátek malé. Uleví se ti.

K tobě si chodím pravidelně pro nové poetické patvary a češtinářské kuriozity. Dneska vyhrál pojem BOJNÉ SRDCE.

puero: :D :D :D Vidíš, ještě kyselá jsem k tý zahořklý zapomněla. Ale kdo říká, že nejsem že jo, třeba jo;) Velký písmeno mívám na začátku vždycky.

Kdybys byla víla, byla bys brčálově zelená, na ochutnání kyselá a světélkovala bys efemérně nad romantickou podvečerní bažinou. Z bažiny oné by trčely chlupaté ruce všech těch blbounů, co se za tebou vydali, aby tě zkrotili, uchopili do pracek a odtáhli někam do sklepa. Není to jediné velké písmeno na začátku básničky zbytečné?

vylézám z pod kamene a fibriluji samým ščestím

proč taky neumím tak roztomile popsat radost? Přiznej se, ty máš v mozku nějakou cévu navíc.

Jsi blázen.

Yana: Psavec: Leslie: LadyLoba: koiška: Hanulka: Děkuji všem za zastavení a milé komentáře.

Umíš to i líp.

Timoteus: až praxe dělá mistra mistrem :)

Hanulka: konstruktem ega, to zní dobře :). Máte pravdu, záleží na úhlu pohledu, každopádně je to krok dopředu ;)

Lokin : to je opravdu hluboká myšlenka — jako se dotýkat samotného jádra lidské identity. Ten moment uvědomění, že jsme celý život pěstovali obraz sebe sama, který není naším pravým já, ale konstruktem ega... může být znepokojivý i osvobozující zároveň.

Ghúl : to zní jako hluboce vyčerpávající stav, jako bys procházel dny s mlhou v duši, odpojený od toho, co tě kdysi naplňovalo. Ta prázdnota, o které mluvíš, není vzácná – a zároveň to z ní nedělá nic méně bolestivého. Někdy se život promění v sérii pohybů, která postrádá smysl, ale právě v těchto chvílích je obrovsky důležité vědět, že v tom nejsi sám. Snad přeci existuje něco pozitivního ??

kekebreke : jak jinak, vtipné a pobavilo

Jo to tak někdy je.

"ale udržet jej vyžaduje být..." Pravda pravdoucí!
jak někdo řekl: znát cestu ještě nestačí, musíš po ní jít...