Motýli, když vzlétnout, tak je vitr v dálky odnese
Počkej sí dívko zasněná „AŽ" břichem ti proletí
Pocit se bát, té krásy, jestli lásku tvá duše unese
Když znovu je ztratíš, neboj se, to není prokletí

Je to melancholické a to se mi líbí. Jsi šikulka.
Heský večer. .Miras

Některé oči námi skutečně prostoupí,
ale nezastaví se uvnitř - v duši.
Pak vidíš tu temnotu, která jen tělo vidí,
a bouřku já nechci - Už ne!!!
Pokaždé má duše zahyne.

Neboj, jednou to klapne.
Měj krásný den. Miras

Proč dívko, oči se ti rosí? To stejně nestačí
Trápit se Láskou, jen s hlavou v oblacích,
když druhá strana, tvé city blátem vláčí
Nesahej na sen, který není pevný v kranflecích

Moc se mi to líbí. Měj krásnou neděli. Miras

Moc hezké a to propojení s volbami velmi jemné, nenásilně ... Líbí moc

Občas nechápeme ani vlastní světy, natož světy těch druhých. Je to krásné dílko a je i k zamyšlení

Moc povedené a opravdu k zamyšlení, no, ten kdo umí vážit si sám sebe, je opravdu vyspělý, sebevědomý( ne nafoukaný;-), umí dát najevo jasné ne i ano, teď jsem na to kápla, váhy a na jedné straně je ne a na druhé ano a člověk je rameno těch vah, my rozhodujeme, no nevím, ani nedovedu sama sobě zodpovědět zda si sama sebe dostatečně vážím, děkuji za skvělou báseň i za úvahu

Krásná podzimní atmosféra, možná zbytečně, ale zamýšlím se nad těmi pomlčkami

Je krásné lásku prožít, je smutné když se stane vzpomínkou a myšlenkou kterou nevyženeme z hlavy, ráda si čtu takové básně

Úplně tu scénu vidím a fakt mě pobavila

Snažím se do básničky vcítit, vnímám melancholii, to ten bezejmenný...zmatek...oči co se nedívají...je to krásná podzimní básnička

Vlastně mě zaujala, čtu ji už potřetí a potřetí mě těší po těch depresivních řádkách dobrat se k závěru v kterém je naděje

Je nádherná, vlastně mě zaujalo i to neobvyklé rýmování a opakování, vnese nás do rozervanosti básníka, poutníka, vnímám nostalgii, chlad, bolest a snad i tu meluzínu slyším a jsou v té básni moc hezká originální místa

Moc povedené, taková malá meditace, zklidnění před spaním a soustředění se na okamžik a na pochody svého těla, líbí

človiček: jo, nekdy to proste nevyjde :)

Dandy:
mysl je pes co drží kost
nestačí zakřičet dost
cloumá ji a okusuje
svoje zuby do ní vryje
Děkuji

Yana: jezis dekuju, presne jsi to pochopila, to je hezky ;)

Nenechat sny ožít.
Život lze i prožit.
Mysl je jak pes co drží svoji kořist
Jak hrad z kostek bořit.
Neníto jak odpočitávání detonace.
Jo vztahy,nejsou někdy pro legrace.
Kézby šlo vše rozvázat jak uzel.
Řekni mi slovo ať nepříjdu o
iluze.
Živote skusto jinak ať duše
netrpí

LadyLoba: Dandy: Brigita: Děkuju všem. Vypotil jsem to po celodenním maratonu. taková rehabilitace.

Co k tak hlubokému citu a textu napsat, dokud je to živý, nikdy to sama v sobě neuzavřeš, myslím nejzásadnější je nepřemítat o tom jak asi přemýšlí ten druhý, domněnky jsou někdy to nejhorší, ale dialog jak chápu není žádný a sračka není ten text! ani to co mu předcházelo i když by bylo očistné to tak nazvat a otočit list

JKHartman: děkuji