Nejdřív jsem chtěl vypíchnout "nejistý pohled podemílá tvůj břeh" a "stojíš vratce a kolísavě v proudu slov" a ještě "Smiřuješ doteky" a taky "Až na kost hladíš".
Ale protože to je vlastně skoro celá báseň, tak nic vypichovat nebudu a okomentuji toto dílko jedním slovem:
SKVĚLÝÝÝ!!!

Za mě dobrý... :)

Líbí se mi nápaditost. Nejdřív jsem si podle názvu myslel, že to bude o polibcích ve Slovenštině. Pak jsem zjistil, že se to píše se "z"... :)

Jen ten déšť dvakrát za sebou mi moc nesedí.

Psavec: Díky... :)

Pěkně pochmurné s hořkovtipnou tečkou. Jen ta stezka možná je spíš slizká.

Skvělá.

Stále bavíš.

Hop, a je tu milenec.

Líbí.

Hanulka: Díky moc, potěšilo. Taky zdravím... :)

Koala : to je opravdu živý a vtipný popis situace! Tvoje slova mají skvělý rytmus a humor. Koalko ahoj, dlouho jsi tu nebyl, moc Tě zdravím !

To je úžasně silný a dojemný obraz. Tvůj popis je plný hlubokých emocí a vnitřních bojů. Skvěle zachycuješ pocit nejistoty a křehkosti ve světě plném neklidu a změn.
Až na kost hladíš, tam, kde slova nestačí. Krása a díky !

Stopem jezdím rád, lidi se ti otevřou bez zásluh. Někdy až moc. Doufám, že motorka nepůjde mimo mě. Bude to jen malej skútr, na víc nemám kvalifikaci, ale i tak bych měl vyrážet z prvního nebo druhýho místa. Víc nás nejede. Vsadím se, že až dojedu, taky políbím asfalt. Hlavně abych se do něj cestou někde nezakousl

Úžasná. Jsem uchvácen. Moc se ti povedla.

Dobře jsi to popsal a vyjádřil. Ten konec se dotýká...

Ze své osobní zkušenosti vím, že pokud má někdo vážně opravdu depresi (ne je tak blbou náladu), tak ho do ní ještě hlouběji a spolehlivě dostanou rady druhých, že se mají usmívat, být pozitivní a víc se snažit. Ono to totiž takhle nefunguje.

Nesežere tě docela. Jednou odejde.

Orionka: autor ze sebe chce vypsat vsechno. Nekdy to funguje

:D dobrý.

Povedená a ze života, s takovým pěkným myšlenkovým obloukem. Poutník jako ventil je fajn (to jsou i daleko horší) a závěrečný krédo skvělý. Akorát to dloubání a tlačení nechápu – chceš se z bezmoci a nezájmu vypsat?