Jung měl před první světovou válkou cosi jako jasnozřivé tušení, co se bude dít. V Červené knize to dost prapodivným způsobem vysvětluje jazykem symbolů, archetypů. Pochopil jsem z toho, že člověk, je jedno, jestli hodný nebo zlý, je jakousi neuchopitelnou částí vědomí spojen s kolektivem - kolektivní vědomí, jako ve Star treku u Borgů. A není jisté, jestli tohle nadvědomí ovlivňuje tohoto jedince, nebo tento jedinec ovlivňuje toto kolektivní vědomí, ale před světovou válkou se lidé těšili na vojnu, nebo se jí naopak tak báli, že doufali že přijde a jejich nejčernější obavy naplní. Zbrojilo se, rostl nacionalismus a paranoia, vše směřovalo k vyvrcholení, ke katastrofě řeckého dramatu, ve kterém žádné deus ex machina nehrozilo. A Jung se to nějak dovtípil. A pak se to také uskutečnilo. Nebylo vyhnutí. Z bídy velké část populace a příliš okatého blahobytu hrstky šťastlivců vzniká časem tenze, která ústí v revoluci. Jako na konci 18. století ve Francii, jako na konci 80. let v Československu. Latentní duch nabere takové intenzity, že jedinec ztrácí kontrolu nad svým chováním a nechává se strhnout převládajícím trendem. Je jako ten pes ve tvé básničce. Není to hodný ani a priori zlý pes, jen plní úkol - žene štvanou zvěř do pekel. Ale kdyby byla štvaná zvěř silnější, štval by tento pes v její prospěch ony honce. Co bude dál? Politici jsou horší a horší, přestože se lidé snaží zvolit si vždy lepší politiky než před tím. Zbrojí se jako o závod, proč? Copak mír potřebuje zbraně? Jaký to paradox! Co by vyčetl Jung z chování archetypů dnešní doby? A nebyl to koneckonců taky jen blázen?

Pěkný obrázek.

Pěkné, trochu mi to připomnělo jeden můj výlet do východních Čech. Kde jsou ty časy.

Neu: A Brňák koukám, tak to už začíná být zajímavé :-) Každopádně díky za návštěvu!

Pěkné, i když posmutnělé. Takové spíš povídání poskládané do veršů, ale myšlenky takhle víc vyniknou.

kmotrov: Milé, že si to myslíš, děkuji :-)

Líbí.

Autor: Ďakujem. Šlo o kamošovu vidídnu spomienku z detstva, ktorú sme spolu nakreslili (obrázok). Mal 3 roky a prvý krát sa vzdialil od otcovho domu, ocitol sa na križovatke a v tom momente ho zastihla silná úzkosť z toho aký je svet veľký a otvorený. V piesni sa mi nepodarilo vyvolať tento pocit úzkosti, ale minimálne je tam trochu nevšednosti.

Já je iluze...
Řekl Buddha.

Orionka: Taky mam volno

Píšeš lehké básně, které se mi těžko komentují :-)
Prima.

Roztomilý :-)

Homér: Prima. Ještě někdo se hlásí? :D

Homér: Dobrý den, děkuji za komentář, píšu o tom co mě zrovna napadne, emoce mou tvorbu neovlivňují.

Ahoj, možná to máš technicky správně, ale na mě tvoje báseň působí děsně unyle, prostě bez života. Kde je nějaká radost, nebo smutek?
Zkus do toho psaní dát něco ze sebe.

Klidně.

Zajímavé, báseň vyvolala hřejivý pocit nostalgie

Psavec: Díky!

Bezva!

LadyLoba: Moc děkuji!