Miňko: Samozřejmě, že s naším současným chováním jsme sami proti sobě. A příroda? Už jsem to tady psal, tuším na jaře. Příroda má samoregulační mechanismy. A jedním z těch vývojově důležitých je eliminace přemnožení jednotlivých druhů. A my jsme hodně přemnožení a ještě přírodní prostředí ohrožujeme stále více způsoby. Takže se příroda brání a bude se bránit pořád více, dokud se nepoučíme a podstatně nezměníme své chování.

Tady mlčím.

Zaujala.

Už jsem četl a hodnotil.

Škoda, že názvem básně již dopředu prozrazuješ pointu. Já název přehlédl a o to víc jsem byl překvapen, první strofa se tvářila jako kýč a ejhle...ona z toho vylezla slušná pocitovka nad rakví.

Covid z Wuchanu by se rád seznámil s sestřenicí z Británie za účelem sexu. Následnou příbuzenskou mutací zahýbáme světovým trhem.Jen seriozní nabídky prosím. Mám totiž podíl na výrobě respirátorů. Případné adeptky nechť se prokáží certifikací , že nebyly vystaveny vysoké teplotě, která Nás spolehlivě ničí. Byznys je byznys. Národní objednávky zajištěny. Vyšší efektivita bude upřednostněna. Psy nechte doma, rozptylují mně při reprodukci.

človiček: kvalitní reakce, oceňuji

Nádech je rozdílem mezi dvěma světy.
To nejlevnější je nejdražším.

Krásná, jak pohlazení... díky.

človiček: Možná že přírodu zajímáme až přespříliš...nebo nás má příroda už přespříliš...Člověk vytváří náladu..otázka ale zní, zda příroda nějakou člověčí náladu potřebuje.
Není náhodou člověk spíše takovým dítětem, které dospívá a přírodu chce nechat za zády? Jenže to vylétnutí z hnízda může být až moc bolestivé.

mahdal: Miňko: Přírodu nezajímáme?.. Člověk je orgánem této planety stejně jako třeba prales. Prales je plícemi, kovy jsou nervovou soustavou, voda je plazmou všeho buněčného a člověk poskytuje zemi náladu. Vytváříme štěstí, nebo trápení a dokážeme to rozhodovat a měnit svojí kultivací nebo degenerací naší duše. Je třeba uvědomit si tuto zodpovědnost a nepodceňovat svůj osobní podíl na prostředí do něhož se promítáme.

Černoskvost: Děkuju... Omlouvám se, že reaguji až teď, dlouho jsem se tu nezastavil, a dnes mě po přihlášení překvapil tento Tvůj krásný komentář. Vlastně mi došla slova... asi proto, že si jich velmi vážím a moc mě těší, že se Ti báseň líbí. Díky moc!

Člověk má strach, nedokáže to vnímat v širších souvislostech. Máme něco změnit ve svém myšlení , životě. Lepší je hledat život s plnou sklenicí.

Odehrál se mi před očima krásný, trochu pochmurný příběh. Vůbec mi ta posmutnělost ale nevadí, to spíš naopak... Rád jsem si zas přečetl báseň od Tebe.

Miňko: Nějaký nápad?

človiček: Velmi zajímavá myšlenka!

Nabídni předloze trochu hlíny
ať vytmelí si nedostatky. Snad
neskončí tvé dílo v koši na odpadky.

Zima je kouzelnice ,přináší vsvé kráse chlad.
Snad srdce tepe o trochu více.kdo miluje o lásku neměl byse bát.
Maluje krásně zrcadla kouzlí,kdo vní umírá v posledku blouzní.

Tady je dost zmatek v oslovování a to dokonce v jedné větě, viz:
„Její vnitřní kouzlo tě odzbrojilo,
jsi jenom její, paní zimy a vílo.”
Komu to vlastně říkáš? Jemu a nebo té zimní víle?

Miňko: Inspirovaly mě fotky na téma Ledová královna - zima. Tak nějak samo vyplynul vztah odmítaného muže. Ale tvoje představa vnitřního prázdna se mi líbí. Můžeš si to vyložit různě...