když si představím, že jsem holka....tvojeho věku....no.....přiznám se, teď jsem si vsugeroval myšlenku, že mám ženské pohlavní ústrojí....tedy rozhodně přičítám zmatek v hlavě positu, který není láskou.

Složitě v sobě ! v pocitech ! vem si že jsi holka, a potkáš jinou holku do které se zamiluješ, ale je to pro tebe šok, protože je to tak silný, a objevils něco cos ještě nepoznal. Víš že jsi na holky ale přesto tě to zaskočilo a v těch nových pocitech se nevyznáš a máš to jako hlavolam. Dobře, gramatiku řeším, jen občas nevím kam nacpat tu čárku a kam ne. A ta víla s malým V se mi líbila víc na dalšm řádku s alým písmenkem na začátku, než abych ji dala za otazník... Aby čtenář udělal malinkou přestávku mezi slovem DOBU a VÍLO... vyzní to tak myslím líp

cítit se složitě jak? v čem složitě? A když gramatiku neřešíš, tak ji nepoúživej. Odpoutej se od gramatiky, jasně, vykašli se na svazující pravidla pravopisu, jako Delivery, Adriane Nesser a další, ale časem prozřeš, že pak bude i tvoje poezie bez pravidel, bude divoká a jen otrlý znalec si ji bude číst. Protože takhle shazuješ literaturu, pokud neuznáváš její pravidla. budeš psát jako esemeskový robot. čeština je po slovenštině nejkrásnější slovanský jazyk, ale takhle zanikne. a poezie upadne. Jo, jde o to, že i tohle je umění a třeba ctít jeho pravidla, si myslím. A pokud nějaká poruším, což je zcela přípustné, tak ať je z toho nějaký kulturní počin.

Milý puero.... Cítit se jako hlavolam znamená cítit se složitě, a nevyznat se v sobě, stačí se vcítit do té ženské logiky... a tu gramatiku bych ani moc neřešila, pro mě to význam má a slova mi přijdou silná a smysluplná dost ;)

za to se nemusíš stydět. Tvým vzorem je Sapfó. K dílu: Ehm, ehm, tedy někdy mi popiš jaké to je cítit se jako hlavolam. Pod tímto obratem si nedokážu představit nic. Je to tam vmáčklé, jen kvůli rýmu, nebo to má hlubší význam, Dott? Dále - ta čárka za Tě je gramaticky špatně stejně jako malá víla na samém konci, která se ocitla snad z estetických důvodů až za otazníkem. Dále abych nekritizoval jen formu: celá básnička se nese jakoby v dialogu s abstraktní představou (či POCITEM), s jakousi nehmatatelnou vílou, která si žádá jakoby odpověď onoho nereálného tvora a to celé v podobě výčitky. Čili je čtenář ducha mdlého, jako jsem já, naprosto zmaten a říká si: Vo co tu gou? Dokonce (vrátím se k těm čárkám) podle toho že tam není žádné znamínko za druhým řádkem, dalo by se odhadovat, že tam chybí tak ze tři sloky. Podtrženo sečteno: u krátké básničky čekal bych, že v ní bude řečeno všechno podstatné, ale tady to podstatné někam zmizelo.

proč všichni píšete na začátku "neuraž se" ? Když mám v profilu že toužím po maximální kritice, tak vaše otevřené názory jen uvítám :) - Jo, a je to nejspíš lesbická poezie ;) neváhám nad svou orientací, od vždycky jsem věděla že mě přitahujou sexuálně víc holky :)

Jiný názor by nebyl ? :(

Celý to nechápu,ale líbí se mi konec, a to že jsemto přečetla celý znamená že mě to zaujalo-aspon neco jinyho nez tu většinou bývá :-))

Ta co tu dlouho nebyla
přec verše ty sem vložila!
Již na pokání jsem se dal,
že jsem Tě, Ivčo, nepoznal! ;o)))
P.S. A jsem moc rád, že jsi sem zase zavítala...

mysli si co chceš

neuraž se, ale je to lesbická poezie? váháš nad svou orientací?

Jak už tu bylo řečeno, slévá se to do sebe. A fest mi to připomíná "poezii" Huga Toxxxe. Ne tématy, ale stylem členění veršů.

téda, takovou dlouhou báseň jsem snad ještě ani tady nečetla...vidím v tom příběh dělníka u vysokých pecí...avšak nic v tom nenacházím...možná je méně někdy opravdu více :-(.

sedí mi úplně celá, rýmy super, kouzelníku :-)

je to parádní vyzvání (vyznání) ...

určitě měl Jiří velkou radost, i já se opožděně připojuji...

odpoví Ti?

je to krásná nostalgie ...

láska dožije i stého jitra,
srdce vzpomene si
možná zítra.....

jednou jsme nahoře, jednou dole.......tématicky se mi moc líbí.