Když se člověk ztratí ve snech

Utíká chlapec na kopec,
Kde si včera s dětmi hrál.
Ale když tam teď stojí,
Je zcela sám.

Vítr mu v tichu cuchá vlasy,
Protože je hrozný nezbeda.
Říkává to máma,
Táta, i děda.

Něco je ale jinak než včera,
křičí mu vichřice do uší.
Chlapec
Ale vůbec nic netuší.

Běží co mu nohy stačí
Z kopce dolů,
Děsí ho zvláštní pocit
Že by procit?

Když se ohlédne nahoru na kopec,
Žádný nevidí.
Když pohled skloní, zjistí,
Že nikdy nebyl veliký.

Kouká na kopeček,
Co mu říká,
Že už není malý chlapeček.

Teď snad dobře víš,
Že musíš jít.

Sám.

Kam uznáš za vhodný,
Jsi dávno dospělý.