Jak čtu, tak to bude těžký. Bohužel je to téma zpracovaný skoro v každé básni tady, už pro mě nějak ztrácí kouzlo. Ale určitě je to napsaný zajímavým jazykem a patří mezi ty lepší "srdcolomáky" ;-).

Mně se to líbí. Dílko si na nic nehraje, prostě je to jen nadsázka, která je poměrně dobře napsaná. Rozhodně lepší než mnohá rádoby poetická díla tady, takže ty nuly moc nechápu. A co se týče obsahu - je to hodně přesné.:) A napsané tak nějak... citlivě, takže proč ne?;)

až na pokulhání v posl. verši je tato báseň vskutku nádherná, plná krásných obratů a skvělých myšlenek...poslední strofa je vážně povedená

souhlas s Puerem a Homérem. první sloka stačila. (i když jsem se přemohla a dočetla to celý.)
bohužel mi to nepřijde ani vtipný, ani originální. nic.

i postarší mistr tesař se semtam utne. (při vzpomínce na tohle rčení se mi vybaví bezruký tesař s vyděšeným výrazem nad ztrátou krve.) cmaták sem, cmaták tam, hlavně že víme o čem je řeč.

puero: Ne, kabelky bohužel nevyrábím! Zato jsem jednička v překlepech a hrubkách v odpovědích na komenty!;o( Bohužel to zjišťuji až po termínu možné opravy, takže tu jsem coby poněkud roztržitý postarší mistr...;o)))

hvězdy jsou otázkou víry,
možná jen nabírají síly...

Naberu něhu do dlaní,
dám Ti jí trochu na víčka,
než zase přijde svítání,
v ní vykoupu Tě, maličká!

Vykveteš pak pod rukou mou
jak malá něžná růžička,
pod hvězd rozkvetlou oblohou
na chvilku budeš jenom má!

Vášeň Tvá v klín Ti vyteče
s prudkostí lávy vytrysklé,
na chvilku dám Ti tělo své,
výměnou za to něžné Tvé.

Hvězdy se z nitra neztratily,
možná však, že se ukrývají
pod přikrývkou zklamané víry,
a k nové síly nezbývají!;o)))

Už před časem jsem si u sebe všimla jedné věci. Miluju totiž angličtinu, takže když poslouchám anglické texty, líbí se mi všechno. V angličtině totiž i ty největší kecy zní pěkně, protože je to prostě great language. But here I miss the plot. A taky postrádám rytmus a být tebou, doladila bych i pravopis. Ale chválím i pokus psát v AJ.:)

Tolik myšlenek, tolik nápadů... Nemám slov, je to jako nahlédnout někomu do oken, nevidět nic a přitom pocítit všechno.

Ouu... Tohle je hodně, hodně skřípající dílo. Nezaujaly mě ani drhnoucí rýmy, ani ohraný obsah. K tomu amatérské provedení... Zkoušej psát dál, čas to vylepší.

Líbí se mi myšlenka, míň už forma... Nějak mi nesedla, spíš mi to přijde jako úvaha než básnička.

líbí...

Nahlížet skrz tvoje verše do tvého nitra je zážitek. Líbí semi to.

o politice? proboha kolik mu je? V těch verších to je takový nervní prvek.

Nevím proč, ale jako by pro mě tvoje poslední díla ztrácela na síle výpovědi, na autenticitě, na uvěřitelnosti..

Děkuju, je to tím, že jsem použil sprosté slovo? To je vždycky vděčné, jen je to tak pitomé...

a teď poprava!

že můžu sebou nekončit? Tohle (těch čtyři slova, těch 19 písmen) je špatně. Jakoby zborcenou pyramidu skládali od vrcholu. Rozpálen jsem já, jako kritik, uchvácen je anonym a poničená je ta básnička. Dott, umění poezie tkví v dokonalém řazení a výběru těch pravých slov, kterými lze popsat důležitou myšlenku. Je to jako s kávou - z reklam - kde ubozí chudí číňani na plantážích vybírají z těch nejzralejších plodů kávová zrnka, ta se pečlivě balí a ty si na nich můžeš vychutnat okamžik, kdy nikam nespěcháš, kdy máš čas a cítíš se skvěle a můžeš se dokonale soustředit, třeba na básničky. Představ si, že jsou tvoje básničky jídlo. Co by to bylo? Těžký nedělní oběd, po kterém máš vředy (dlouhé básně), jednohubka, po které máš chuť na další kousky, či sladký dezert, kterého chuť zůstává v ústech ještě dlouhou dobu?

Tahle básnička je jako kyselá okurka. Zblajzl jsem ji naex a musím ji zapít.

Jo a začínáš-li velkými písmeny, naznačuješ tím, že jde o větu a ta by měla končit tečkou.

libi se mi posledni veta