No když na to přijde, já jsem tak trochu hodně bluesovej, ale jednou za rok si vyrazíme na tři dny na hrad Helfštýn na mezinárodní kovářský klání a tam mě večer u ohně napadají takovýhle věci

strašně chaotický, hodně zvláštní...líbí se mi :
Chtěl jsem si koupit Zolu,
nu levné knihy jsou moc levné,
zaujal mě Dostojevský…
leží tu na stole vedle klávesnice,
URAŽENÍ A PONÍŽENÍ,
četl jste to někdo?
vím co potřebujete, aby jste se nenudili…
!šokovat! ... šokovat je dokonalá myšlenka ,-)

Chtěl jsem mít za kamarádku,
by chladila mé horké čelo,
májového deště kapku
Jaro dávno odeznělo
seno z louky zavonělo,
v letním již se těším chládku
na podzimní jinovatku
:o)

rosa na kolejích, příroda, pohoda, špic

aha

špic

moc líbivé

Svět je drastický a nesouvislý, rýmovaný i rozházený, pro mě je dost divný, jasný jen občas. Díky moc, hodnocení a komentářů moc nemám.

Zrovna včera jsem prohledávala půdu, taky jsem našla jeden takový...L.

ta svoboda....jo, asi zůstanem sami :-D,dobrej název, jde si pod tím spoustu představit /chci si to představit/, moc se mi líbí ! ...text je dobrej, žádný sladoučký "kecy" ...asi jak jinak, když jde o toto téma... ,-) ...mně se líbí .

pěkná, s nadhledem .-)

kam s ním? Třeba do parlamentu

hodně originální .... ,-)

Mě se to líbí.

Pro mě moc klasické....a opět musím zmínit otřepanost některých rýmů...

Ne, zazlívat by se nemělo. Obdivovat, to ano, ale zazlívat ne...

jasně, jestli mi někdo bude zazlívat, že nepomáhám lidem, kteří jsou nemocni, tak ať se na mě nikdo nezlobí, možná to je sobecký, ale mám taky svůj život a mám jenom jeden. Nedávno jsem trávil nějaký čas s jednou paní na vozíčku, byl jsem s ní vždy jeden den v týdnu, chodil jsem pravidelně, pak jsem si začal uvědomovat, že mi to vlastně nic nedává, žádný pocit uspokojení, radosti, tak jsem to začal šidit, až jsem přestal úplně. Jsou lidé, kteří mají radost z toho, že mohou pomáhat druhým, já takový nejsem, necítím se kvůli tomu špatně a netrápí mě to, ale aspoň jsem to zkusil.

Navíc jak říkáš, ty si s nima nemáš co říct, nemáš takový zážitky jako oni, tak co jim vyprávět, rozhodně ne o tom, jakej máš zlatej život, i když si myslíš jak je zkaženej.... Prostě o takovéhle lidi se mohou starat jen ti, kteří pro to mají vlohy, a starost o ně jim dělá radost. Někdo hold umí skládat básně, někdo zase pomáhat nemocným.

Hmm, přečteno 2x
Já jsem teda puberťák, ale ten dvojí význam není tak nápadný.. si větší :)
Jak docílit nenuceného/pravého rýmu, jak to poznáš? Je nějaký jiný způsob než to "prostě cítit"?

Prosimtě, tyhle módní věci.. přijde - odejde. Je pravda, že epidemie je horší, ale... jak říkám, co s tím? Já sám nic neudělám, můžu občas někam finančně přispět, ale stejně mám pořád pocit, že se většina stratí cestou... Jít někam jako dobrovolník, to ano. Ale např do Domu Světla, to je centrum, kde pomáhají nakaženým HIV, se bojím. Je na mě poznat, že nejsem dítě ulice a těch dětí se prostě obávám. Co mám dělat, soucítit, trápit se? Já jsem rád, že jsem rád.

jojo kdyby nějakej chytrák tenkrát neřekl , že když ti černá kočka přeběhne přes ulici, tak budeš mí smůlu a neujalo se to, tak by ta kočka mohla ještě žít :-D