líbí se mi...

mr Scraper:
Není nucené, mě se prostě líbí. Ale názor Vám neberu :) Jinak děkuju.

Děkuju Polly

velmi pěkné

se třetím dílem z téhle zbírky musím konstatovat, že až ji potkám v knižní podobě, nedotknu se té sbírky ani v rukavicích :) snad si najde své příznivce.

To se mi líbí :)

souhlasím. ten konec se povedl :)

a při tom je mu tak příjemě, jak jen opilci bez svědomí může být. tak proč to měnit?

souhlasím s mýdlem, že rýmování je celkem nucené.
ale jako forma omluvy je to rozhodně povedené.

povedené nápady

:-D

pěkná

mám divný pocit po přečtení

zajímavé. asi první báseň, ve které vidím stalaktit :o)

jinak první polovina povedená.
druhá už tolik ne, ta vypadá až trochu moc uměle nacpaná do rýmů.

nevidím v tom smysl, ani snahu..


jedině, že by smyslem vyjmenování smyslů a splácání pár slov k nim byla snaha o naprostý nesmysl

Eliška Vobrubová: Nemyslel jsem tou ironií žádný jízlivý škleb. Ale hořkou ironii namířenou do sebe. V tom úderu pažbou je to zoufalství . Cena přijatá za úlevu.

Jasně, že tam je ironie. Hořká. Protože jsou situace, kdy i zlo může přinést úlevu. V jiném zlu. Částečné vysvobození. Třeba pro přežití ponížení, útisku, což není nic jiného než druh bolesti.

Oceňuji rovněž sevřenost a úspornost básně, jakož i rozkazovacímu způsobu zvolené odpovídající prostředí.
Z básně vystupuje silně druhý plán, který má přesah do civilního života. Je možné se vzepřít, je možné neuposlechnout rozkaz, zejména takový, jehož smyslem a účelem je ponížit druhého, je nutné dbát o lidskou důstojnost, a to i za cenu následné osobní újmy.
Poslední sloka proto pro mne vůbec nevyznívá ironicky.
Tím štěstím totiž je, navzdory potrestání, vymanění se z mašinérie. Tím štěstím totiž je čin pro zachování osobní, lidské, důstojnosti.

puero: Dobré dílo jistě působí samo o sobě. Na mnohé příjemně. Ne však na všechny. I proto je tolik autorů. I proto si vybíráme, jaký obraz si pověsit na stěnu a jakou knihu si koupit. Někdy s námi to dobré dílo prostě nesouzní, ale jiné ano. Jako lidé. Jako partneři. Já například mám rád několik děl od Janáčka. Ale jen několik. Nesouzní se mnou většina toho, co obdivují i Japonci. A přesto věřím, že mají dobrý důvod k obdivu. Nerozumím té jeho hudbě. Stejně jako mnohým obrazům. I některým velmi slavným obrazům. Některé na mne nepůsobí dobře, i když jim rozumím. A jiné se mi začnou líbit víc, když mi někdo podá vysvětlení.

Dobré dílo opravdu působí samo od sebe. Většinou příjemně. Ne vždy. A někdo má dokonce raději díla mizerná a kýčovitá. A je mu s nimi dobře. Proč ne?

Dobré dílo působí samo od sebe aniž by mu čtenář jakkoli rozuměl?
Nějak jistě! A někdy právě hůř, než dílo mizerné. A často i proto, že to dobré není pochopeno. Vnitřní indispozicí čtenáře.

Radíš nikdy neupravovat své dílo? Ješitnost a zbytnělá sebedůvěra bývá překážkou sebereflexe a uvědomění nedostatků, které je možné napravit a dát dílu dozrát.

puero: Ačkoliv jsem proti tomu, aby autor vysvětloval význam svých děl, pokusím se jakž takž zodpovědět některé tvé otázky. Co je hlavní náplní, hlavní myšlenkou? Vzepření se systému, respektive autoritám. Je to to štěstí z konce básně? Štěstí na konci básně je dobrý pocit z toho, že jsi udělal něco co jsi považoval za nutné přestože jsi věděl, že to pro tebe bude mít nepříjemné následky. To je ten pocit štěstí a bylo by lépe říci uspokojení. Jenom bych reagoval na jayjaye: ironie tam je. Jak to na nás má působit? Má to vyvolat diskusi na toto téma ;-). Doufám, že jsem ti alespoň trochu pomohl. Jinak souhlasím s jayjayem a to zejména v tom, že není nutné kritiky přesvědčovat o opaku ale to nutně neznamená, že autror stáhne ocas mezi nohy. Spíš to znamená, že špatnou výtku zavrhne jako bezpředmětnou a už se tím dál nebude zabývat.