tik...tak...tik...tak... tik..... tak jako tak.... mc dobře podáno

on to jisto jistě myslel ironicky.... :)

a chtěl jsem dodat... moc povedené...

No tak alespoň ti to připomělo něco známého. Nohavicu neposloucham a komunisty nepreferuju.

Za komunistů se špatně nežilo,
v létě bylo vedro, v zimě sněžilo.
Z jara ledy tály byly povodně,
to jste milé děti přišly o hodně!
( J. Nohavica - Podzimní)
Tohle mi to prostě připomnělo.

Hezké.! Smích musí být, ale někdy to vůbec nejde..? :)) :-/

No, nevím jestli se nám v hlavách odpočítává vyměřený čas, ale určitě se odpočítává každým dnem, každou vteřinou, proto bysme si měli svého času vážit...a tato báseň k tomuto vybízí, abychom si všichni ten svůj čas uvědomili, byli za něho vděční a zbytečně ho nepromrhali hádkami, zlostí, nenávistí, závistí a negativismem. U mě dobrý, výborný :), za jedna.

Hi,hi, dobrý...na to , že byla první a taková agitace smíchu... to bych nečekala, já jsem se už při čtení usmívala.......dobrý na prvotinu, výborný !

Hmm, poděkování svojí lásce, moc pěkné, moc milé :)

Kéžby to bylo tak jednoduché, být pořád šťastný :) jinak moc pěkná básnička

Je krásná, to mohu říct, až moc eterická, jakási hodně vysoko, pro obyčejné lidi jako já....líbí :), jo a nápověda mi moc nepomohla.Přesto dík.

Yana: díky moc :)

taron:
no, je to hodně o pocitech, o naději, o únavě

hmm... myslím že dobře víš co chceš a to je suprofka :)

:) pěkný a prožívané což je suprofka :)

pokud sen je dostatečně velký na faktech nezáleží,držim palcové :)

pěkná...já myslím, že depky má občas každý, ale jenom básník o tom napíše, hudebník o tom složí písničku a malíř to namaluje...

Šlo by to, šlo. Já rozumím tomu nadšení i té nadsázce, která v tom jistě byla. Protože z pýchy tě nepodezírám. Ale člověk se někdy poněkud unáhlí v té radosti i úlevě se vyjádří tak expresivně, že i jemu samému pak může začít v těch slovech něco drhnout. Změna je dobrá. A můžeš si představit různé varianty. Třeba: A z té se vyznávám. Mně se líbí to vyjádřené nadšení. A líbí se mi i ten , s prominutím, infantilní postoj. Jako když rodiče připraví děcku něco, čím ho obdarují a to dítě pak chodí od jednoho k druhému a ukazuje jim tu hračku a čeká, že se zas a zas budou divit a projevovat upřímné překvapení: " no to je ale krása! Kdepak se to tu tak najednou vzalo?" :-)

I mě už to tam přestalo nějak drhnout....:), ty ses utrhl, ale oni tě chytili a přivázali. Dobře ti tak, neměls dávat všem na obdiv, že jsi volný až moc.

Ááno:-) To je MNOHEM LEPŠÍ:-))

Eliška Vobrubová: ARA: takhle by to šlo? :)